- vyjadřují děj, činnost, stav nebo změny stavu, časují se
- ve větě plní roli přísudku, ale neurčité tvary (infinitiv, přechodník) mohou být podmětem (lhát se nemá), předmětem (odmítl odejít), přívlastkem (umění mlčet není snadné) i doplňkem (neviděl ji plakat)
- určujeme osobu, číslo, způsob, čas, rod, vid, třída (vzor)
DRUHY SLOVES
- plnovýznamová – nesou význam samostatně – pracovat, běžet, číst
- pomocná – potřebují doplnit slovy plnovýznamovými
- sponová – být, bývat, stávat se, stát se – stal se lékařem, otec je zdráv, stal se nemluvným
- modální = způsobová – moci, muset, smět, chtít, mít (povinnost) – chci vyhrát, musím jít
- fázová – vyjadřují jednotlivé fáze děje – začal mluvit, přestalo pršet, zůstat
- určité tvary sloves – vyjadřují všechny mluvnické kategorie
- neurčité tvary sloves – nevyjadřují kategorii osoby a způs. = infinitiv, přechodníky, příčestí minulé a trpné
OSOBA A ČÍSLO
- 1., 2., 3. osoba čísla jednotného a množného
- některá slovesa mají jen tvar 3. osoby čísla jednotného – hlavně u přírodních jevů a tělesných stavů: prší, svítá, bolí mě v krku – tato slovesa se nevztahují k žádnému podmětu, tvoří základ jednočlenné věty a jsou to slovesa neosobní
- některá slovesa se používají jako osobní a i jako neosobní: Píchá mě jehličí (osobní) x Píchá mě v zádech (neosobní), Bolí mě zub (osobní) x Bolí mě v zádech (neosobní)
- onikání – Budou tak laskavá…
- onkání – Šla a utřela to…
ZPŮSOB
- vyjadřuje vztah děje slovesa ke skutečnosti
- oznamovací – mluvčí oznamuje nějaký děj jako skutečný nebo neskutečný, ptá se na jeho reálnost či
nereálnost (cestoval jsem, ať přijde)
- rozkazovací – děj přikázaný, který má být uskutečněn, vyjádření výzvy, pokynu, rozkazu (Jdi! Přines to!)
- podmiňovací = kondicionál – vyjadřuje nereálnost obsahu (podmínku, přání)
- kondicionál přítomný – vyjadřuje potencionálně možný děj (podmínku, přání) – psali bychom, byste
- kondicionál minulý – vyjadřuje neuskutečnitelný děj – kdybych byl (býval) poslechl
- Pozor! abych, abys, aby, abychom, abyste, kdybych, kdybys, kdyby, kdybychom, kdybyste
ČAS
- vyjadřuje časové zařazení děje vzhledem k okamžiku promluvy = časy základní, objektivní (přítomný, budoucí, minulý) nebo k jinému ději = časy relativní (současnost, předčasnost, následnost)
- čas přítomný – děj probíhá v okamžiku promluvy (nesou, mluví), vyjadřuje také mimočasovost – děje trvalé, obecně platné (Velryba patří k savcům. Kdo se bojí, nesmí do lesa.), dále vyjadřuje děj budoucí jako jistý (Za týden jsou Vánoce.)
- čas minulý (préteritum) – děj se odehrával před okamžikem promluvy, tvoří se z příčestí minulého (= kmen minulý + -l, -la, -lo, -li, -ly, -la) + tvary pomocného slovesa být (Vezl jsem. Napsala jsi.)
- čas budoucí
ROD
- vyjadřuje vztah mezi původcem děje a podmětem věty
- činný = aktivum – podmět je původce děje, předmět je cíl děje (Žák píše. Naši hokejisté vyhráli.)
- trpný = pasivum – podmět je cíl děje, s podmětem se něco děje, nebo jde o jednočlennou větu (Žák je
chválen. Hřiště se upravuje.)
- pasivum opisné – pomocné sloveso být + příčestí trpné, vyjadřuje stav, výsledek děje (Hřiště bylo upraveno. Obchody byly zavřeny.)
- pasivum zvratné – vyjadřuje opakovanou činnost, děj (Hřiště se upravuje. Obchody se zavírají.)
VID
- je to schopnost slovesa vyjadřovat dokonavost, nedokonavost, násobenost, ukončenost děje
- dokonavý – děj chápeme jako dokončený, časově ohraničený (padne, přečte)
- nedokonavý – děj časově neohraničený, stále probíhá (padá, čte)
- mohou vyjadřovat přítomnost i budoucnost opisem (budu číst, bude padat)
- některá slovesa mohou být obouvidová, časté je to u slov cizího původu (absolvovat, věnovat, obětovat, informovat)
- rozkazovací způsob
- kladný rozkaz – Zavři dveře! (dok.)
- záporný rozkaz – Nezavírej dveře! (nedok.)
TŘÍDA
Žádné komentáře:
Okomentovat