I. ČESKÁ MODERNA
Skupina se zformovala na základě Manifestu České moderny, jenž byl vydán v roce 1895 v časopise Rozhledy. Jeho autorem byl básník Josef Svatopluk Machar. Kvůli vnitřní nejednotnosti měla skupina jen krátké trvání. Prosazovala právo na osobité pojetí tvorby a individualismus (nezávislost na společenských normách). Jednotícím prvkem příslušníků skupiny však byl nonkonformismus (rozchod s vládnoucí politikou). Programové prohlášení se tedy týkalo spíše politické situace, nežli umění.
Hlavní představitelé: J. S. Machar, A. Sova, O. Březina, V. Mrštík atd.
Otakar Březina (1868 – 1929)
Se svým básnickým dílem, jež završuje český symbolismus, se zařadil mezi největší zjevy světové poezie. Jeho život byl doprovázen pouze trpkým mládím, bolestí (smrt obou rodičů v jedno týdnu) a Bohem, toto se i odráží v jeho dílech. Napsal pět básnických sbírek, aby se již roku 1907 jako básník odmlčel.
Temné dálky (básnická sbírka) – Moje matka (báseň)
Básník vzpomíná na svojí matku byla chudá, smutná, klesala pod tíží let, ale když umírala, šeptala s úsměvem slova díků. Byla velice zbožná a zato byla proměněna ve světlo. Básníkovi odkázala pouze smutek v duši, prázdnotu po její přítomnosti.. Básníkovi připadá, že v noci vedle něj dýchá jeho matka; její mystika se vtělila v jeho duši v oheň. Je smutný, nemá radost ze života.
Další básnické sbírky: Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámů (Březina je přesvědčen, že tvůrci duchovních hodnot jsou vyvolení jedinci – mezi milióny vyděděných lidí žijí stavitelé chrámů – básníci, umělci, myslitelé a duchovní vůdcové lidstva, kteří budují dokonalejší chrám příštího světa., Ruce.
Antonín Sova (1864 – 1928)
Básník a prozaik. Byl (a je) čtenářsky nejpřístupnější a nejsrozumitelnější. Jeho tvorba je impresionistická, používané symboly jsou jednoduše dešifrovatelné (pochopitelné).
Květy intimních nálad
Přírodní lyrika! Sova zde chce popsat uvolňující a uklidňující náladu, ukazuje svůj hluboký vztah k přírodě a hudbě. Objevují se zde prvky impresionismu.
Z mého kraje
Sbírka Z mého kraje Sovu zachytila jako dovedného poetického básníka. Autor se ve vzpomínkách vrací do táborských končin. Verše věnuje svému dětství, mládí, příhodám, které se staly jemu i jiným lidem. Sova zachycuje obraz Táborska věrně i s jeho chudobou a prostotou. Některé slovní obraty působí proto až věcně a stručně. Přesto však básník odhaluje své duševní napětí.
II. GENERACE ANARCHISTICKÝCH BUŘIČŮ
Anarchističtí buřiči, „básníci života a vzdoru“, je označení pro skupinu mladé generace českých spisovatelů, která začala tvořit na přelomu 19. a 20. století. Tvorba jejích představitelů byla výrazně ovlivněna myšlenkami anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka a odmítání autority státu), antimilitarismu (odmítání války) a vitalismu (oslava života a přírody). Propagovali přirozenou lásku, sexualita přestala být tabu, kritizovali tradiční manželství. Všichni působili na pozadí mladočechů a vedli bohémský život, měli tulácký přístup k životu.
Petr Bezruč (1867 – 1958)
Ve svém díle je především realistou. Bezručova poezie je svázána se slezským regionem. Bezruč nepíše poezii jako konkrétní autor, ale jako mluvčí svého lidu, jako „bard“ Slezska. Bezruč byl básníkem lidským, spravedlivým, se sociálním cítěním, který silně vnímal veškeré křivdy na lidech. S Bezručem je svázán rovněž pojem vizionářství – autorova schopnost předvídat budoucí dny.
Slezské písně
Je to sbírka balad – pestrý soubor balad. Nejznámější: Maryčka Magdónova, Kantor Halfar, Ošklivý zjev, Labutinka. Bezruč je v nich mnohdy drsný a používá v nich nářečních prvků a vulgarismů, ale dokáže být i Něžný.
František Gellner (1881 – 1914)
Byl to český básník, prozaik, kreslíř, karikaturista a ilustrátor. Pracoval jako karikaturista v redakci Lidových novin a později proslul také jako fejetonista a prozaik. Účastnil se rovněž politického života. Po vypuknutí 1. světové války v srpnu 1914 narukoval do rakouskouherské
armády. Z Mladé Boleslavi byl odvelen na haličskou frontu. Dne 13. září téhož roku byl prohlášen za nezvěstného.
Po nás ať přijde potopa – převážně subjektivní lyrika, osobní cynická zpověď, prvky anarchismu.
Radosti života
35 básní různé tematiky a žánru – Reagují na falešnou dobovou morálku, na dobové pokrytecké maloměšťáctví. Gellner záměrně zdůrazňuje protiliterárnost a protidekadenci.
Fráňa Šrámek (1877 - 1952)
Byl to český básník, spisovatel, dramatik a buřič. Část života strávil v Písku (ten se objevuje i v jeho tvorbě). Po příjezdu do Prahy se připojil ke skupině Nový kult, jejíž vůdčí osobností byl S. K. Neumann. Redigoval časopis Práce. V roce 1905 byl dvakrát vězněn, za účast na demonstracích a pro antimilitaristickou báseň Píšou mi psaní (Modrý a rudý). Byl to antimilitarista.
Modrý a rudý – básnická sbírka – antimilitarismus, vzpoura proti válce.
Splav – básnická sbírka – milostná a přírodní lyrika s protiválečným podtextem, žena a příroda splývají do jednoho
Života bído, přec tě mám rád – básnická sbírka – vyjádření odporu k militarismu a RakouskuUhersku
Stříbrný vítr – vyjádření citů mladé generace, tento román je velmi ovlivněn impresionismem.
Měsíc nad řekou – drama – projev českého impresionismu
Karel Toman (1877 – 1946)
Byl to český básník, novinář a překladatel z francouzštiny. Ze všech buřičů toho nacestoval nejvíce (Vídeň, Berlín, Holandsko.. všude navštěvoval anarchistické skupiny), ale nakonec skončil jako redaktor Národních listů. Jeho poezie má ze všech buřičů nejosobitější ráz.
Pohádky krve – jednoduché verše dekadentního ladění
Sluneční hodiny – již se zklidňuj výraz i prožitek
Viktor Dyk (1877 – 1931)
Byl to významný český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik. Po vzniku Československa byl redaktorem Národních listů a později dokonce senátorem.
4 díly válečné tetralogie: Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno a Poslední rok – vlastenecky vyhrocená poezie naplněná bojovým zanícením za znovunabytí národní svobody.
Krysař
Novela na motivy německé pověsti o krysaři z města Hammelu – zachránil město od krys pomocí píšťaly, ale nedostal zaplaceno. A tak zavedl obyvatele do propasti; zůstalo ušetřeno jen nemluvně a blázen.
Zmoudření dona Quijota
Španělské renesanční téma; drama. U Dyka se hrdina smiřuje se zmoudřením, ale nemůže bez svých ideálů žít, a tak hyne a umírá. Je to nejvýraznější dílo českého divadelního symbolismu.
III. ČESKÁ DEKADENCE
Celkový obraz poezie na konci 19. století by nebyl úplný bez básníků kolem časopisu Moderní revue, tedy periodika dekadentně orientovaných spisovatelů.
Karel Hlaváček (1874 – 1898)
Byl to český básník a výtvarník. Přední český dekadent a představitel českého symbolismu. Svá literární díla publikoval v časopisu Moderní revue, zde také otiskoval své výtvarné kritiky. Vynikající výtvarný umělec. Je znám náladovými, melancholicky tesknými a zádumčivými verši vyznačující se dokonalou zvukovou kvalitou.
Pozdě k ránu
Sbírka je zajímavá svoji zvukovou stavbou a melodií – tohoto dosahuje opakování slov a zvláštním rýmem. V těchto básních se snaží čtenáři vsugerovat nějakou náladu, využívá k tomu zvuku slov. Často ukazuje neskutečnou krajinu v době přechodu dne a noci. Básně jsou melancholické a smutné. Sbírka je typickou ukázkou českého symbolismu.
Mstivá kantiléna
Dvanáct balad, které zobrazují revoltující povstání nizozemských geusů (žebráků), zchudlých potomků středověkých holandských rytířů, proto španělské nadvládě v 17. století. Tato sbírka je považována za jeden z vrcholů českého symbolismu.
IV. DODATEK
Civilismus
Civilismus, též civilizační či civilní poezie je tendence v poezii konce 19. století a prvního dvacetiletí 20. století. Soustřeďuje se na zobrazení technických vymožeností, moderního života a civilizace. Oslavuje všední věci a lidskou práci.
Vitalismus
Od slova "vita" = život. Filosofický názor, že základem všech projevů života je původní tvořivá síla (opak mechanicismus). Jako koncepce vitalismus vznikl v 17. a 18. století. Staví do protikladu živou a neživou přírodu a odmítá možnost vzniku živého z neživého. Koncem 19. století se objevuje jako novovitalismus.
Žádné komentáře:
Okomentovat