Příběh Adama a Evy
Bůh stvořil nejprve Adama (hebrejské slovo „Adam“ znamená „člověk“), a aby nebyl sám, z jeho žebra dá vzniknout Evě. Oba jsou ze zahrady v Edenu vyhnáni proto, že přestupují zákaz – ochutnají ovoce ze stromu poznání. Tím ztrácejí nesmrtelnost a musí těžce a v potu tváře pracovat.
Příběh Kaina a Ábela
Synové Adama a Evy. Kain se věnoval zemědělským činnostem a jednou přinesl Bohu obětní dar ze své úrody. Bůh však přijal pouze dary mladšího Ábela, který byl pastýřem ovcí. Kain proto ze žárlivosti Ábela zabil a stal se tak prvním vrahem v dějinách lidstva. Stal se za trest celoživotním
psancem a štvancem.
Potopa světa a Noe
Noe je z Kainova rodu a ve chvíli, kdy se bůh rozhodne zničit svět pro jeho špatnost, je se svým rodem jediným, kdo si může zachránit život. Dle pokynů Hospodina postaví archu, díky níž se zachrání jen Noe se svými blízkými, ale rovněž zemská zvířena v párech od každého druhu.
Stavba Babylónské věže
Když se lidé naučili pálit cihly, ve své pýše se rozhodli, že si ve svém městě postaví věž dosahující až do nebes k samotnému Bohu. Bůh jejich počínání potrestal tím, že zmátl jejich jazyky, takže nikdo nerozuměl druhému. Stavba tak nebyla dokončena a původně jednotné lidstvo se rozdělilo na množství jazykově rozdílných národů.
Příběh Abrahama a Izáka
Abraham je zvláštní biblickou postavou, neboť je uznáván jako náboženstvím židovským a křesťanstvím, tak náboženstvím muslimským. Právě Abrahamem začínají biblické dějiny Židů jakožto národa požívajícího zvláštní ochrany Boha. Abraham nemohl mít se svou ženou Sárou dlouho děti, až se nakonec v pokročilém věku narodil Sáře chlapec Izák. Dle smlouvy mezi Abrahamem a Bohem je na Izákovi provedena osmý den jeho života obřízka (právě od té doby se začal provádět tento rituál akt u židovských a muslimských chlapců). Aby bůh vyzkoušel Abrahamovu oddanost, nařídil mu, aby mu obětoval místo tradičního berana syna Izáka. Když se Bůh přesvědčil o Abrahamově víře a poslušnosti, na poslední chvíli zadržel Abrahamovu smrtící ruku.
Příběh Jákoba
Syn Izáka a Rebeky, ten mladší z dvojčat. Dle Bible měl při narození držet patu svého bratra Ezaua, od něhož později odkoupil prvorozenectví za mísu čočovice. Jákob navíc lstí vymámil od svého oslepeného otce požehnání vyhrazené nejstaršímu potomkovi. Další osudy Jákoba pokračují na útěku, protože se skrývá před Ezauovým hněvem. Musí celých 14 let sloužit svému strýci, aby nakonec dostal za ženu jeho dceru Ráchel. S ní má celkem dvanáct synů – ti dali jméno dvanácti izraelským kmenům.
Příběh Josefa
Nejstarší syn Jákoba a Ráchel. Protože byl otcovým oblíbencem, prodali ho jeho bratři do egyptského otroctví. Zde pracoval u Potífara, velitele faraonovy stráže. Jeho žena však Josefa křivě obvinila, že se ji snažil svést – byl proto uvězněn. Svým uměním vykládat sny se však z vězení dostal a postupem času se stal správcem egyptské země. Když vypukl hladomor, který Josef předpověděl z faraónových snů, přišli do Egypta nakupovat potraviny Josefovi bratři. Setkali se s Josefem, ten jim odpustil a dokonce je přemluvil, aby se s celým rodem usadili v Egyptě.
Osudy Mojžíše
Mojžíš byl židovským dítětem, jež se narodilo v Egyptě v době, kdy byl jeho lid utlačován. Právě Mojžíše si Bůh vybral, aby vyvedl Izraelity z Egypta. Protože faraón nechtěl exodus povolit, seslal Hospodin na Egypt 10 pohrom (zkažení vody, žáby, komáry, mouchy, dobytčí mor a vředy lidí, krupobití, kobylky, temnotu a nakonec pobití všeho prvorozeného, tedy i dětí). Mojžíš nakonec i přes faraónův odpor převedl židovský lid suchou nohou přes Rákosové moře (tedy Rudé moře) a po cestě pouští dorazili až k Sínaji, Boží hoře. Zde se Mojžíšovi zjevil Bůh, uzavřel s ním smlouvu a dal Mojžíšovi kamenné desky Zákona, tedy s textem Desatera (Desatero je soubor mravních přikázání a obřadních pravidel, která měli všichni Židé dodržovat). Po dalším strastiplném putování pouští se konečně všichni dostali do zaslíbené země, Mojžíš v vzápětí umírá.
Sodoma a Gomora
Jména dvou měst na jihu Mrtvého moře, jež se proslavila hříšnými obyvateli (homosexualita, pýcha, pohrdání pravidly pohostinství). Protože ve městě nenašel Bůh ani pouhých deset spravedlivých, ztrestal Sodomu a Gomoru tím, že je sírou a ohněm zcela zničil. Jako jediný spravedlivý byl při zničení Sodomy ušetřen Lot se svou rodinou, avšak nikdo z nich se nesměl při odchodu z města ohlédnout. Protože Lotova žena byla zvědavá, porušila příkaz a proměnila se za trest v solný sloup. V zájmu zachování rodu opily Lotovy dcery svého otce a zplodili s ním další potomky.
Příběh Ježíše
Ježíš je samozřejmě ústřední postavou všech čtyř evangelií, z nichž, ačkoli se ani v jednom případě nejedná o biografii v tom pravém slova smyslu, lze osudy Ježíše vyčíst. Narodil se v Betlémě za vlády Herolda Velikého, a to buď v roce 4 a nebo 6 př. Kr. Ježíšovou matkou byla Marie, otcem je tesař Josef. Až do svých třiceti let žil Ježíš jako řadový Žid a pravděpodobně se živil stejným povoláním, jako otec. Potom byl v řece Jordán pokřtěn Janem Křtitelem, vybral si 12 učedníků a s nimi procházel Palestinou a zvěstoval příchod Božího království. Právě v tomto období uzdravoval nemocné, kázal a získával učedníky pro svou nauku. V roce 30 (nebo také 33) byl Ježíš zatčen a na rozkaz římského prokurátora v Judei Piláta Pontského (avšak z popudu nejvyšší židovské rady) ukřižován. Ježíše zradil a vydal představeným za třicet stříbrných Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti Ježíšových apoštolů. Poslední naděje na milost Ježíše byla zmařena ve chvíli, kdy Pilát nabídl u příležitosti velikonočních svátků milost pro jednoho z vězňů, avšak dav zmanipulovaný židovskými veleknězi vybral svobodu pro lupiče Barabáše. Ježíš byl tedy po strastiplné cestě na popravčí vrch Golgota (pahorek ležící tenkrát za jeruzalémskými hradbami) v ranních hodinách ukřižován, jeho kříž byl vztyčen mezi kříži dvou lotrů. V odpoledních hodinách byl již Ježíš mrtev, za tmy byl pak sňat, zabalen do plátna a pohřben ve skalním hrobu (to vše se dle liturgického kalendáře odehrálo na tzv. Velký pátek). V noci mezi tzv. Bílou sobotou a nedělním Hodem Božím velikonočním došlo ke vzkříšení , které je nutno chápat ne jako návrat k pozemské existenci, ale jako přechod k životu definitivně vysvobozenému od smrti. A konečně čtyřicátý den po Velikonocích došlo na Olivetské hoře k nanebevstoupení.
Žádné komentáře:
Okomentovat