Do dějin evropské literatury vstoupily naše země v polovině 4. století. Vedle lidové slovesnosti se vytváří tehdy i první písemnictví. První dochované texty jsou vesměs náboženského charakteru a dokumentují pronikání křesťanství do našich zemí. Velkomoravský kníže Rostislav požádal roku 862 byzantského císaře Michaela III. o vyslání křesťanské mise. Šlo o upevnění církve, která by byla oporou panovníka. Tak došlo k vyslání byzantského dvorního učence Konstantina (později přijal klášterní jméno Cyril ) a jeho bratra Metoděje, diplomata. Jejich úsilí směřovalo k výchově domácího duchovenstva. Aby oba bratři mohli lépe dosáhnout svého cíle, zavedli do bohoslužby slovanskou řeč, tzv. „staroslověnštinu" (místo latiny). V okolí Soluně, odkud bratři pocházeli, se mluvilo slovanským jazykem. Pro svou literární práci sestavily i slovanské písmo - hlaholici. Do staroslověnštiny přeložili již v samém počátku nejdůležitější texty potřebné pro náboženský život.
1) Památky psané staroslověnštinou (9. - 10. století)
Konstantin a Metoděj
Proglas
Veršovaná předmluva k překladu evangelia (líčení ze života Kristova), složená Konstantinem. Skladatel v ní oslavoval slovanský překlad Písma a zdůrazňoval právo člověka na mateřský bohoslužební jazyk.
Život Konstantinův
Byl sepsán brzy po jeho smrti pravděpodobně za přispění Metoděje, byl určen
duchovenstvu.
Život Metodějův
Byl sepsán některým z žáků, je stručnější. Obě díla jsou považována za vrchol staroslověnské literatury a obě díla brání dílo Konstantina a Metoděje, zároveň jsou obranou staroslověnského jazyka a slovanského církevního obřadu.
Střediskem staroslověnské literatury se stává Sázavský klášter, založený 1032.
Legenda
Pochází z latinského legenda, což znamená „k přečtení“. Je epický literární útvar, pojednávající o životě významných nebo svatých lidí. V legendách se často objevují zázraky. Obsah je smyšlený.
Život sv. Václava – překlad z latiny, jedná se o staroslovanskou legendu, která popisuje zavraždění Václava jeho bratrem Boleslavem. Zdůvodňuje jeho prohlášení za svatého.
Život sv. Ludmily
Rozvoj staroslověnské literatury ve Velkomoravské říši skončil brzy po smrti Metodějově. V této době Staroslověnština nebyla latině rovnocenným partnerem, rozvíjela se jen v ústraní. Literární tvorba užívající staroslověnštinu končí v českých zemích na hranici 11. - 12. století. Staroslověnská tradice však zcela nevymizela, podílela se na vznikajícím písemnictví psaném česky. (Staroslověnština se uchovala pouze v Sázavském klášteře)
Kijevské listy, Pražské hlaholské zlomky
2) Památky psané staročeštinou (10. - 11. století)
Hospodine pomiluj ny
Krátká píseň v počeštěné podobě, která vznikla v době, kdy staroslověnština zápasila s latinou a přijímala do sebe české prvky. O staroslověnském původu skladby svědčí některé slovníkové archaismy. Bývala zpívána při slavnostních příležitostech a hrála úlohu naší státní hymny. O něco mladší píseň Svatý Václave měla podobnou úlohu.
3) Památky psané latinsky ( 12. století )
V této době však již rozhodující postavení zaujalo písemnictví latinské. Původní tvorba v latinském jazyce oslavovala život a činy knížete Václava a kněžny Ludmily. Dále sem patří:
Hagiografie – literární termín odvozený z řeckého „hagios“ = svatý a „graphein“ = psát; literární žánr, který se zabývá životopisy světců a mučedníků; základní osou je vyprávění o narození, životě (vita), smrti (passio), přenesení ostatků (translatio) a zázracích (miracula) osoby, o které se soudilo, že se za své skutky dostala jistě do nebe.
Kronika - řecky „chronos“ = čas, „chronika“ = dějepisné knihy; literární žánr vzniklý ve středověku, jedná se přitom o jeden z nejdůležitějších historiografických pramenů; úlohou kroniky je chronologicky popsat jednotlivé historické události.
Kristiánova legenda
Život a utrpení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily. Historické vypravování o počátcích křesťanství na Velké Moravě a v Čechách a o prvních světcích. Pravděpodobně nejvýznamnější dílo tohoto období. Je psána prózou a je srozumitelná, jednoduchá na čtení.
Kosmas (1045 - 1125 )
Děkan svatovítské kapituly; byl odchovanec západní kultury, vzdělaný, zcestovalý, církevní hodnostář a kanovník. . Kosmas založil tradici našeho dějepisectví, je vynikajícím vypravěčem, jeho latina je velmi kultivovaná.
Kronika česká
Líčí české dějiny od nejstarších dob až do autorovy současnosti. Ve své kronice se nezmiňuje o slovanské liturgii. Píše, že přemyslovský stát je dědicem Velké Moravy. Svým dílem chtěl přispět k upevnění českého feudálního státu. Do své prózy, již je kronika psaná, vkládá verše a vypravování oživuje historkami, dialogy a citáty několika českých slov a lidových přísloví. Má řadu pokračovatelů, ale žádný se mu nevyrovnal.
Žádné komentáře:
Okomentovat