4) Vznik česky psané literatury (13. století)
Dochází k soutěži česky psané literatury, německým a latinským písemnictvím.
Glosy - vpisy do latinských rukopisů, poznámky a překlady.
Svatý Václave, vévodo české země
Vznik na přelomu 12. a 13. stol.; původně 3, nakonec 9 slok; oslavuje knížete Václava jako rytíře; původně duchovní píseň – později slavnostní a válečná.
Ostrovská píseň
Jediný doklad české lyriky kolem roku 1300; zachovala se v knihovně Benediktského
kláštera; má lyrické znaky staročeského zpěvného básnictví.
Konhutina modlitba - Byla to abatyše Jiřského kláštera
O umučení Páně - duchovní text patřící do oblasti duchovní lyriky, jenž poprvé zpracoval náboženské téma v češtině.
Buoh všemohúcí
Česky psaná píseň, která postupem doby zlidověla, v povědomí až do husitské doby.
Jezu Kriste, ščedrý kněže
Jeden z nejstarších staročeských církevních chorálů, vznikl pravděpodobně ve 2. pol. 14. století. Autorství písně je někdy připisováno Janu Husovi (mj. na základě Jistebnického kancionálu).
Alexandreida (přelom 13. a 14. století)
Hlavní česky psané dílo světské epiky, vzniká někdy na přelomu 13. a 14. století. Hlavní postavou je středověký makedonský král Alexandr Veliký, který je zobrazen jako ideál feudálního panovníka. V mnohém připomíná postavy posledních Přemyslovců. Pro svou poutavost byla skladba často přepisována. Skladba začíná autorovou předmluvou, po níž následuje výklad o Alexandrově původu a dále jsou líčeny další Alexandrovy hrdinské činy až po jeho náhlou smrt. Dílo není dochováno celé, na základě srovnání se domníváme, že měla asi 900 veršů, ale dochována je asi jen 1/3. Dílo zaujme bohatým jazykem a konkrétním vyjádřením. Alexandrova vojenská taktika je vlastně zobrazením válečné taktiky českého vojska. Některé postavy mají dokonce česká jména.
Jedna z myšlenek:
„Před bitevním šikem se nekrývej za své lidi, ale stůj první.
Když dosáhneš vítěztví, odměň každého spravedlivě podle jeho skutků.
Ke každému buď milosrdný, ale nejvíce ke svým lidem“
Dalimilova kronika (14. století)
Dosáhla velké obliby, nejstarší známá česky veršovaná kronika, jejíž skutečného autora neznáme. Jakýsi Dalimil, kanovník kostela Boleslavského je spojován s touto kronikou. Na rozdíl od Alexandreidy sahá básník v Dalimilově kronice k obrazům z domácích dějin. Zájem básníků je vlastenecký, hledá spojence v českém sedláku, jak to dosvědčuje např. zpracování pověsti „ O Oldřichově a Boženě “.
V první části líčí Boženinu krásu „Byla krásná, byla milá, Oldřichu se zalíbila, že tvář měla čistou, něžnou, Oldřich učinil jí kněžnou.“ „Na Přemysla na praděda, nejdříve však pomyslete, jenž z oráče povýšen byl na knížete.“ „Chci žít s českou selkou skrovnou, spíš než s Němkou císařovnou“.
5) Doba Karla IV.
Naše země se staly centrem světové říše. Praha měla styky s celou kulturní Evropou a soustřeďovalo se v ní evropské politické dění. Proto bylo možno povýšit české biskupství na arcibiskupství a to v roce 1344. Obdobný význam mělo i založení pražské univerzity (r. 1348), nejstarší v Evropě. Bohatým pražským měšťanům vyhovovala snaha Karla IV. utvořit z Prahy obchodní středisko. Sám Karel IV. byl autorem vlastního životopisu (v latině) a dalších spisů (Vita Karoli).
Vita Caroli – Život Karlův
Životopis Karla IV.; má dva díly – první obsahuje rady nástupcům a životopis do r. 1340, druhý díl je z let 1344–1346, nezachoval se, je složen podle zápisků Karla IV.; byl napsán latinsky, ještě
za jeho života byl přeložen do češtiny.
Legenda o svatém Prokopu (psaná česky)
Obsahově se opírá o starou latinskou skladbu. Skladba je psána na způsob kroniky a líčí život světcův od jeho narození až do smrti. Přitom je zdůrazněn jeho vztah k chudým a vzorný život v Sázavském klášteře. Když byly po Prokopově smrti slovanští mnichové vypuzeni z kláštera a nahrazeni Němci, Prokop zasáhl a německé mnichy vyhnal. Legenda inspirovala v 19. století J. Vrchlického, který ji volně parafrázoval.
Legenda o svaté Kateřině (psaná česky)
Svatá Kateřina byla patronkou artistické fakulty Pražské univerzity (svobodných umění). Život svaté Kateřiny vypravuje o tom, jak královská dcera Kateřina přijímá křesťanství a zasnoubí se Kristu. Později získá v učené disputaci pro křesťanskou víru 50 pohanských mistrů a je mučena.
Trojanská kronika
Rytířský epos; jde o zpracování příběhu Trojské války podle Homérova eposu Ilias, jenž je
zasazen do středověkých podmínek, z bohů se staly čarodějové, z hrdinů rytíři; první česky tištěná kniha (rok 1468).
Tkadleček
Filozofická próza; nejnáročnější prozaická skladba staročeské literatury; spor mezi milencem Ludvíkem a Neštěstím, které mu odvedlo jeho milou; v díle se řeší jakou úlohu má ve světě zlo a do jaké míry může člověk ovlivnit svůj osud
6) Doba Karla IV. - sociální satiry (žákovská poezie)
Píseň veselé chudiny
S ironií a vtipem vypráví o chudobě nejnižších vrstev; ve skladbě se objevuje šibeniční humor.
Podkoní a žák
Satyra! Srovnání formou sporu mezi žákem a panským sluhou.
Děj: Autor přišel do krčmy a začal popíjet. Vedle něho seděl podkoní. Začal vychvalovat své povolání, že je u dvora a má vysoké společenské postavení. Když to uslyšel žák, začal říkat, že školní způsob života je lepší a hodnotnější. Žáci jsou prý svobodní a také mají přehršel potravin a pití. A že naopak podkoní jsou chudí, že hladový, jsou biti svým pánem. To rozlítilo a začal se bránit, tím že hanil postavení žáků. Když už se hádali velmi dlouho dobu, vystartoval podkoní na žáka a začal mu hrozit pravou rukou. Žák ho však stáhnul k sobě. Vše vyvrcholilo tím, že se prali a váleli v krčmě po zemi. Autor znechucen rvačkou, kterou už nechce dál sledovat odchází raději pryč. Skutečnost: Oba jsou stejně chudí, ale snaží se předstírat spokojenost, aby před tím druhým vypadali lépe.
Hradecký rukopis:
- Desatero kazanie božich - autor, pravděpodobně z chudší vrstvy, zde útočí na všechny hříšníky. Zvláštní pozornost věnuje okrádání a šizení všeho druhu. Je to kázání proti jednotlivým hříchům – 1196 veršů, autor často používá přirovnání.
- Satiry o řemeslnících a konšelích - jedná se o 7 krátkých satir (cca 100 veršů). Autor útočí na řemeslníky (řezníky, pekaře, ševce, kováře, lazebníky a sladovníky) a na městské úředníky (konšele), vytýká jim přestupky a hrozí peklem.
- Bajka o lišce a džbánu - autorem je neznámý měšťan, jedná se o jedinou původní staročeskou bajku. Bajka je o lišce, která chce utopit džbán, ale sama při tom zemře.
- Svár vody s vínem – próza
Žádné komentáře:
Okomentovat