- patří ke stylu prostě sdělovacímu (běžné obyčejné vypravování, vlastní zážitky i zážitky jiných osob, osobní korespondence) a stylu uměleckému (umělecké vypravování v pověstech, povídkách, pohádkách, románech)
- úkolem je vystihnout nějakou událost v jejím průběhu, aby si ji čtenář dovedl živě představit
- základem vypravování je děj, příběh se zápletkou
- vypravování je doplněno o popis prostředí, o charakteristiku postav a o úvahu
Kompozice
- vedle postupu vyprávěcího použijeme i popisný, charakterizační i úvahový
- úvod – vystižení prostředí, seznámení s postavami, naznačení základní situace
- vlastní vypravování – zápletka, napětí, konflikt, vyvrcholení a rozuzlení
- závěr – zobecnění nebo vyvození poučení
Vyprávěcí postupy
- dbáme na dodržení časové posloupnosti, nejčastěji používáme čas minulý
- jednotlivé děje popisujeme tak, jak za sebou následovaly (postupně)
- nebo použijeme retrospektivu (vracíme se do minulosti, např. vzpomínky na dětství)
- vkládáme vedlejší příběh (tím zpomalíme vypravování a zvýšíme napětí)
Charakteristiky
- charakteristika přímá – přímo pojmenováváme vlastnosti, většinou podstatnými a přídavnými jmény
- charakteristika nepřímá – popíšeme nějakou událost, jak se při ní postavy chovají a z jejich jednání vyplývá
také jejich charakteristika
- charakteristika vnitřní – psychické vlastnosti, vztah k lidem…
- charakteristika vnější – vzhled
Popis
- popisujeme prostředí v souvislosti s událostmi (lyrický popis, dějový popis)
Jazykové prostředky ve vypravování
- jazyk má být názorný a živý, můžeme využít všech vrstev jazyka (v přímé řeči mohou být nespisovné výrazy), slova citově zabarvená, hovorová
- častá slovesa, protože klademe důraz na děj
- častá přídavná jména – slouží k charakteristice postav
- vhodné je používání přirovnání, tím se vypravování oživí
- ich forma – vypravuje se v 1. osobě, vypravěč je zároveň hrdinou díla, nebo je vypravěč ve 3. osobě
- pozor! – nepoužívat stále stejná slova
Žádné komentáře:
Okomentovat