Jaroslav Seifert (1901 – 1986) (P)
Básník, který po dlouhých šest desetiletí spoluvytvářel poezii nejvyšších uměleckých hodnot, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984). (Když Seifert obdržel Nobelovu cenu, první zpráva v českém tisku měla pouhé dvě věty!) Seifert se narodil na Žižkově, svá gymnazijní studia nedokončil a stal se novinářem a redaktorem nejprve komunistických a pak i sociálně demokratických listů. Po bolševizaci komunistické strany roku 1929 opustil její řady a redaktorské činnosti se věnoval až do poválečných let. Od roku 1949 žil v Praze jako spisovatel z povolání a v následujících desetiletí se musel několikrát odmlčet, protože jeho poezie nebyla v souladu s oficiální ideologií státu.
1) Období proletářské literatury a poetismu
– více v maturitní otázce č. 13
a) Proletářská poezie: Město v slzách (1921), Samá láska (1923)
b) Poetismus: Na Vlnách TSF (1925), Slavík zpívá špatně (1926)
2) Období čisté lyriky (30. 60. léta)
Jablko z klína (1933), Ruce Venušiny (1936), Jaro sbohem (1937) – sbírky s motivy melancholie a občasné rezignace, která je překonávána vzpomínáním na dětství, milostná okouzlení nebo opěvování krásy české krajiny.
Zhasněte světla (1938), Vějíř Boženy Němcové (1940), Kamenný most (1944) – v těchto sbírkách z neútěšných let se Seifert navrací především k trvalým hodnotám . První z nich je plná hořkosti a hněvu po mnichovské zradě, v poslední se prolínají vzpomínky na mládí se zastavením na památných místech hlavního města, která autora oslovují svými osudovými momenty naší historie.
Přilba hlíny (1945) – básníkova reakce na osvobození.
Píseň o Viktorce (1950)
Teskně laděná sbírka, jež byla oficiální kritikou doslova roztrhána na kusy a stala se záminkou pro nepřátelskou a útočnou kampaň proti vlastní Seifertově osobě. Viktorčina tragédie se pro básníka stala podobenstvím osudu Boženy Němcové samé, a přestože sbírka je oslavou láskyplného citu jako nejvyšší hodnoty života, její tragický podtext zavdal příčinu k zostuzování autora.
Maminka (1954)
Jedna z nejslavnějších Seifertových sbírek, v níž se ve vzpomínkách vrátil do svého dětství v Praze na Žižkově, kdy centrem všeho světa byla právě maminka. Nejintimnější a nejosobitější motivy jsou sděleny kouzelnou prostotou a citovou vroucností, přičemž nad vším se snáší lehoučký smutek. Evokace obrazu básníkovy maminky, té upracované, dobrotivé a obětavé ženy, je prosta veškeré sentimentality. Ve sbírce je oslabena metaforičnost textu a v jemně nostalgických básních dominuje neskrývaná melodičnost.
3) Období reflexivní poezie (od 60. let)
Morový sloup (1981)
Jedna ze zakázaných sbírek, která ještě před zde uvedeným rokem kolovala v samizdatové podobě či v exilovém vydání. Sbírka obsahuje verše z let 1968 – 1970, mimo jiné i hořké reakce na situaci po sovětské okupaci. Seifert sice opět zpívá o opojných krásách života, mezi nimiž nejdůležitější místo zaujímá láska a ženy, ale právě ony radosti jsou mu odepřeny, protože svým věkem teď musí hledět vstříc smrti.
Deštník z Piccadily (1979), Býti básníkem (1983) – opět sbírky zasažené cenzurními zásahy. V nostalgických reminiscencích na mládí je vykreslen dávno minulý svět, v němž byl básník šťasten. Tyto dávné události života jsou uváděny v kontrastu se současností, v níž už Seiferta nečeká téměř nic. Tato teskná melancholie je nabourávána mírně sebeironickým duchem veršů.
František Hrubín (1910 – 1971) (P)
Velikost tohoto básníka bude vždy poměřována nejen uměleckou hodnotou jeho poezie, ale rovněž čistotou jeho svědomí, které se nikdy nezpronevěřilo pokoře a odpovědnému vědomí o lidském poslání spisovatele. Pražský rodák, který své dětství a mládí prožil v Lešanech v Posázaví, v rodišti své matky. Maturoval na gymnáziu v Praze, nedokončil však studia na Právnické a Filosofické fakultě UK. Od roku 1935 až do konce okupace pracoval v Městské knihovně v Praze, od roku 1946 se věnuje literární práci. V 60. letech působil jako nakladatelský redaktor v Československém spisovateli. Pro vlastní tvorbu měla nesporný význam jihočeská krajina, kde od 50. let často pobýval (Chlum u Třeboně).
1) Za války
– převážně milostná, přírodní a meditativní lyrika
Zpíváno z dálky (1933), Krásná po chudobě (1935), Země po polednách (1937) – společný jmenovatel těchto prvních sbírek je milostná a přírodní lyrika (spjato s posázavskou krajinou), bohatá metaforika a hledání jistot v uprostřed chaotického dění kolem.
Včelí plást (1940), Mávnutí křídel (1944) – během okupace vydané sbírky navazující na linii intimní a meditativní lyriky 30. let, opět se setkáváme s motivy země jako jediné jistoty.
2) Reakce na válku
– strach z nové války (studené) a použití jaderných zbraní
Hirošima (1948)
Hluboce zjitřující lyrickoepická báseň , která reagovala na svržení atomové bomby na japonské město. Celá skladba je zajímavá tím, jak Hrubín dokáže využívat paralelnosti probíhajících nejobyčejnějších jevů, do nichž zasáhne katastrofa. V jednom okamžiku sledujeme, jak v rodině onemocnělo dítě, jak ve vinárně upíjí žena víno, jak se dva lidé milují, jak jde pozdní chodec domů. A právě na tyto všední děje je vrženo světlo oslňujícího a současně děsivého záblesku. Tehdejší marxistická kritika toto Hrubínovo dílo nemilosrdně ztrhala a dokonce básníkovi doporučila, aby se rozhodl, zda chce jít cestou budování socialismu (s tím je tedy spojen povinný optimismus), nebo zda chce vyjadřovat smutek pro imperialisty.
Proměna (1957)
Skladba varující před smrtelným ohrožením planety, jež je založena na konfrontaci dvou pásem. Prvním pásmem poémy je obraz klidného letního nedělního odpoledne u Vltavy na ostrově Štvanici, druhým pásmem je antický mýtus o Daidalovi a Ikarovi. Obě roviny přecházejí plynule jedna v druhou, až si nakonec čtenář uvědomuje, že mýtus tu má úlohu výstražného podobenství (řecká báj o riziku vzletu a pádu je v podstatě přeceněním důvěry v technické dovednosti, což ve svém důsledku vede ke katastrofě.
3) Další poválečná díla
Romance pro křídlovku (1962)
Slavná poéma, jež je ve svém epickém jádru příběhem básníkovi první lásky. Je v ní bilancován jeden lidský život, jedna nešťastná láska, která je vnímána v několika časových úsecích, jež ale nejsou řazeny chronologicky, ale dle složitého kompozičního plánu autora. Sleduje zprvu lyrický příběh o lásce bezradného chlapce k živočišné Tonce, poté prožitek prvního milostného vzplanutí k Terině, dívce od kolotoče, avšak s tragickým vyústěním.. Nenapodobitelný půvab slovesného mistrovství, s nímž nás Hrubín evokuje autenticitu rozporuplného vnitřního světa mladého
člověka, to je rovina, která z Romance pro křídlovku vytváří kouzelnou literární záležitost.
Srpnová neděle (1958)
Drama, téměř čechovovská lyrická hra, jejíchž kouzlo je v postupném odhalování charakterů postav, rekreantů (pražané na letním bytě), kteří se sejdou u jihočeského rybníka. Hrubín v tomto díle řeší mezilidské vztahy, konfrontaci generací stará generace nemá odvahu přiznat si chybu, mladá generace je sebevědomá a bez předsudků.
4) Tvorba pro děti
– jeho tvorba pro děti náleží bez jakékoli diskuse do zlaté pokladničky českého písemnictví! Celé generace recitovaly v útlém věku verše tohoto spisovatele.
Říkejte si se mnou (1943), Zvířátka a Petrovští (1947), Říkejte si abecedu (1948), Ladův veselý přírodopis (1950), Mánesův orloj (195 ), Špalíček pohádek (1957)
Vladimír Holan (1905 – 1980) (S)
Básník, překladatel (hlavně francouzskou a ruskou poezii). Narodil se v Praze a celý život v ní žil (na Kampě). Studoval na gymnáziu, poté pracoval jako úředník, živil se i jako redaktor. Žil samotářský způsob života. Přátelil se s Halasem, Horou a bratry Čapkovými. Holan vytvořil rozsáhlou básnickou tvorbu, která patří k nejsložitějším své doby. Píše hlavně reflexivní a meditativní poezii. Základní témata jeho tvorby: osud, život, smrt, svoboda, rozporuplnost života. Holan byl pro čtenáře náročným autorem, byl symbolistou a používal mnohovýznamovost, nezvyklé metafory, jazykové neologismy a volný verš.
1) Do roku 1938
– experimentuje – reflexivní poezie: Triumf smrti, Vanutí
2) 1938 (konec 30. let)
– občanská poezie: Září, Odpověď Francii
3) Konec války:
– Dokument (4 části), kratičké portréty ruských vojáků
4) 50. léta
– problémy s režimem ten ho odmítá nucená odmlka, existenční problémy, návrat k meditativní poezii
5) 60. léta
Noc s Hamletem (1964)
Vyznání Shakespearovi, největšímu básníkovi všech dob, velkému vzoru. 400. let výročí od Shakespearova narození. Konfrontace s Hamletem = druhým básníkovým já, klade si otázky typu: „kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam směřujeme?“ Otázky o dějinách, o dobru, o zlu a o umění.. Inscenaci skladby Noc s Hamletem uspořádal ve vinárně Viola Holanův přítel a vydavatel Vladimír Justl úspěšné, spoustu repríz.
Žádné komentáře:
Okomentovat