Zadání: Velké osobnosti poválečné české poezie. Seifert, Holan, Hrubín, Skupina 42, Holub, Skácel a jiní.. písňová tvorba – K. Kryl, J. Hutka
Tvoří jak starší generace, která vystudovala už před válkou, tak i nastupující mladší generace – různé témata a různé skupiny:
1) Reakce na válku: Seifer – Přilba hlíny, Nezval – Historický obraz (mat. ot. č. 13), Biebl – Bez obav (mat. ot. č. 13), Halas – V řadě (mat. ot. č. 13). Holan – Dokument
2) Studená válka, strach z jaderných experimentů: Hrubín – Hirošima, Proměna
3) Intimní lyrika: Seifert – Maminka
4) Láska k vlasti (určitého kraje): Hrubín – Romance pro křídlovku
5) Levicově zaměřená tvorba (50. léta): Nezva l (mat. ot. č. 13), Pilař, Skála
I. Skupina 42
Skupina básníků a výtvarníků, působí v letech 42 – 48, pak z politických důvodů nepokračuje, názorově ovlivněna Hrabalem a tzv. undeground. Teoretikem J. Chalupecký a jeho stať Svět, v němž žijeme. Hlavním tématem je člověk, jeho všední život, jeho pocity, starosti, zájem o velkoměsto, v básních převládá deziluze.
Jiří Kolář (1914 – 2002) (S)
Básník a výtvarník. V 50. letech píše jenom pro blízké přátelé, z politických důvodů nemůže publikovat. V roce 1976 odjel z vlasti a od roku 1980 trvale žil v Paříži. Ve světě se spíše proslavil jako výtvarník – koláže. V pozdějších době v tvorbě dává důraz na grafické znázornění, hraje si se slovy a písmeny..
Prométheova játra (1950)
Básnický deník, obsahuje denní záznamy, dopisy, úvahy a básně o tom, co zažívá. V roce 1952 tuto sbírku našla STB při prohlídce kritika Černého > Kolář strávil 1 rok ve vězení.. Sbírka vyšla v nakladatelství 68 v exilu v roce 1985.
Termiti, Mezi tupci
„Nemám už opravdu žádnou naději,
nevím, kde bych ji vzal
a také mi ji nemá kdo dát
a přece bych chtěl pracovat
ještě víc, než to činím
psát!“
Josef Kainar (1917 – 1971) (S)
Básník, umělecky všestranně nadaný člověk, kreslil karikatury, psal písňové texty, fotografoval. Studoval na Filosofické fakultě UK Češtinu a Francouzštinu, po studiích různá zaměstnání >
pila, nádraží, hra na kytaru. Po válce se věnuje poezii, také se živí jako novinář a spolupracuje s divadlem (divadlo satiry).
Nové mýty (1946) – Považováno za vrchol jeho tvorby. Obyčejné děje – životní události – povyšuje na mýty.
Stříhali do hola mladého chlapečka.
Osudy (1947) – Vrací se k válce, k období okupace > pocity strachu člověka.. „A já nemám kam se hnout a kam se dát, všude je bláto.“
– 50. léta píše angažovanou poezii levicově zaměřenou (vliv Majakovského), básnické sbírky: Veliká láska, Český sen.
– 60. léta opět obrat tvorby, do popředí se dostává zájem člověka i když láska k člověku je nahořklá. Sbírky: Člověka hořce mám rád, Lazar a píseň, Moje blues.
Žádné komentáře:
Okomentovat