Zadání: Bohumil Hrabal – největší osobnost české moderní prózy. Životopis, hlavní témata tvorby. Nový literární typ – pábitelé. Umělecké směry v jeho tvorbě.
I. Životopis (P)
Hrabal se sice narodil v Židenicích (dnes Brno), ale od svých 6 let žil v Nymburku, kde byl jeho otec správcem a posléze ředitelem pivovaru. Po roce studia na brněnském gymnáziu (Hrabal v primě propadl hned z několika předmětů) pokračoval ve školní docházce v Nymburku. Středoškolská studia zakončil roku 1935 dodatečnou maturitní zkouškou na reálném gymnáziu v Českém Brodě. Poté vystudoval Právnickou fakultu UK. (1935 – 1946, přerušeno okupací).
Protože se literatuře věnuje profesionálně až od roku 1963, stihl Hrabal vystřídat pestrou mozaiku zaměstnání: od písaře na notářství přes úředníka, skladníka, traťového dělníka, výpravčího, pojišťovacího agenta, obchodního cestujícího (prodával dokonce ohňostroje na bengálské ohně), dělníka v kladenských ocelárnách až po baliče starého papíru.
Snad u žádného jiného spisovatele není takováto pestrost v symbióze s vlastním dílem. Proto mělo smysl Hrabalovy peripetie připomenout, neb jinak by dílo plavalo ve vzduchoprázdnu a ztratilo by svou přesvědčivost.
Ironií osudu je, že se konec života Bohumila Hrabala jako by v těch několika posledních vteřinách symbolizoval celou jeho pozemskou pouť. Oficiální zpráva sice konstatuje smrt nešťastnou náhodou, kdy spisovatel při krmení holubů „vypadl“ z okna nemocničního pokoje, ale jeho přátelé včetně výhradního Hrabalova nakladatele V. Kadlece si odmítají tuto verzi připustit. Avšak jestliže na pohřbu 12. února 1997 zaznělo přesvědčení, že Hrabalovi strážní andělé – v podobě holubů – si vzali jeho duši k sobě do nebe, vnímejme i my tuto eufemickou větičku jako svou a nechme ji, aby se občas při čtení Hrabalových knih vynořila z našeho povědomí.
II. Hrabalova tvorba (P+S)
Ve 30. letech začal psát poezii – sbírka Ztracená ulička (připravena v Nymburce do tisku, v roce 1948 nevyšla). Na konci 50. let připravena knížka povídek Skřivánci na niti která po aféře se Zbabělci nevyšla. V 50. letech vytvořil takřka všechny své prózy, která vydával v pozdějších letech.
I přes bohatost titulů a různé přístupy k literárním textům lze vystopovat nezatajitelné společenské rysy, jež se více či méně v knihách prosazují. Pro studenty je v tomto směru důležité si zapamatovat názvy dvou z prvních Hrabalových knih, a to sbírky povídek:
Perlička na dně (1963) – Tou „perličkou na dně“ se rozumí dobré jádro lidí, jejich moudrost, citová ryzost a upřímnost, a je již jedno, že je člověk plebejského původu.
Pábitelé (1964) – Tajemné slovo „pábení“ (pravděpodobně odvozeno od lidového dialektu, od slova „bábení“) označuje zvláštní druh vyprávění, jakési autentické hovory lidí, plastické, spontánní, kde vedle samotného sdělení hraje roli složka poetická, fantazijní, až téměř bájná. Pábitelé dělají vše zamilovaně, dychtí po poznání, jsou doslova posedlí vyprávěním a dokážou být až zaslepeni nějakou svou činností. Jsou naplněni obdivem ke skutečnosti a k rozmanitosti předmětného světa. Právě osobnosti Hrabalova pábení způsobilo v naší literatuře téměř jako zázrak. Pábení = nový literární typ!
Ještě je nutno připomenout, že jeho tvorba měla celosvětový ohlas, byla přeložena do 27 cizích světových jazyků. U nás čítala 3 milióny kusů vydání zčásti oficiálně a z části v samizdatu – nakladatelství Pražská imaginace Václava Kadlece.
Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964) – literární experiment, kde se nechal Hrabal inspirovat poslední kapitolou knihy J. Jouyceho Odysseus. Celý text se skládá z jedné věty!
Ostře sledované vlaky (1965)
Děj se odehrává na nádraží v Kostomlatech. V díle vystupuje mladý, plachý a nezkušený Miloš Hrma, který trpí komplexy (v díle se pokusí o sebevraždu) a který v na nádraží začíná. Pan výpravčí Hubička, který Miloše zaučuje, a mladá průvodčí Máša (se kterou má Miloš krátký milostný románek zakončen fiaskem). Hrma postupem času získá sebevědomí, jistotu a prokáže statečnost > sám spáchá sabotáž, když hodí na střechu projíždějícího vlaku třaskavinu. Dílo má ovšem tragický závěr, Hrma je při sabotáži zastřelen německou hlídkou z konce vagónu a se svým útočníkem (kterého postřelil) umírá v jednom zákopu. „Jeden druhého jsme přivedli ke smrti, ač jistě, kdybychom se někde potkali v civilu, možná, že bychom se měli rádi.“
Obsluhoval jsem anglického krále (1974)
Hrdina tohoto díla, považovaného za jeden z vrcholů Hrabalovy tvorby, je malý a dětinský číšník Jan Dítě, trpící silnými komplexy kvůli svému vzrůstu. Ve snaze přimět okolí, aby ho přijalo a jednalo s ním jako s rovným, se snaží přizpůsobovat bez ohledu na morální principy své doby. Pracuje v luxusních podnicích předválečného Československa, v nichž obsluhuje diplomaty a bohaté obchodníky. Své „vnucování“ do horních společenských vrstev ho přivádí během okupace na stranu Němců, ale výsledkem je pouze pohrdání ze strany Němců a nenávist od Čechů. Teprve po převratu v roce 1948 si konečně Jan Dítě uvědomuje, že je nesmyslné snažit se přizpůsobit se měnícím se podmínkám světa. Vzdá se všech svých ambicí a když navíc
ztratí schopnost komunikovat se svými blízkými, utíká se do samoty. Jeho novým místem se stává zapadlá horská samota.
Příliš hlučná samota (1977)
Monolog starého baliče odpadového papíru Haňti, jemuž se během práce dostávají do rukou literární skvosty, a on, samovolně jimi „vzdělán proti své vůli“, medituje o smyslu lidského života, aby nakonec dobrovolně ukončil svůj život, avšak jen v přiopilém stavu na lavičce v parku. Celý text má charakter básnické zpovědi, kde je dějovost potlačena do pozadí a vystupuje baladický obraz nešťastného člověka ubíjeného projevy normalizačního procesu.
Městečko u vody – trilogie (v exilu: Městečko, ve kterém se zastavil čas)
Osudy rodiny až do doby, než skončí v domově důchodců, vypráví očima matky..
– Postřižiny (1976) – Správce nymburského pivovaru má krásnou, ale trochu moc živou manželku. Kromě ní mu dělá starosti kvalita a odbyt piva a také jeho hlučný bratr, který za ním přijel na návštěvu. Dále v dílech vystupují: tatínek Francis, strýc Pepin a maminka.
– Krasosmutnění (1979)
– Harlekýnovy milióny (1981)
Slavnosti sněženek (1975)
Dílo vypráví o svérázných lidičkách v rekreační osadě a blízké vesnici, o jejich zálibách a vztazích mezi lidmi. Děj knihy se odehrává v polabské osadě Kersko.
Inzerát na dům, ve kterém již nechci bydlet, životopisná trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky (1986 – 1987) – zde opět Hrabal využil ženského pohledu na realitu, avšak v tomto případě zachytil svůj život očima manželky Elišky, kterou přezdíval Pipsi.
Žádné komentáře:
Okomentovat