Počátek století je spjat s krizí divadla a dramatu. Důvodů krize je více ® Ztráta charakteru, který divadlo mělo v 19. století, vliv naturalismu, který nepřináší do dramatu žádnou myšlenku, jen se dívá do soukromí člověka, vliv psychologie, která věnuje pozornost nitru hrdiny, děj se dostává do ústraní. Divadlo je bráno jako přežitek. Silným konkurentem se stává filmová tvorba. Film konkuruje divadlu už když je němý a ještě více, když je ozvučen. Divadlo se nemůže vyrovnat filmu v zachycení reálného prostředí a ve filmových tricích. Film se může odehrávat v konkrétním prostředí, divadlo má jen kulisy. Film má větší pozornost diváků i proto, že je to novinka. To všechno vede ke změnám v divadle. Na počátku století se v divadle začíná využívat podobných prostředků jako ve filmu. Využívá se kontaktu s divákem, což film nemůže. Omezuje se počet diváků v hledišti, což umožňuje lepší využití kontaktu. Nepoužívají se už realistické
kulisy, vytváří se nové divadelní hry , symbolistické používání symbolů, a impresionistické, kde jde o vytvoření nálady, dojmu. Hry jsou psány na historické motivy, zpracovávají se národní témata. Divadlo se může osvobodit od výchovné funkce, nemusí nahrazovat politiku a šířit osvětu.
Fráňa Šrámek (1877 - 1953)
Léto
Hra z roku 1915. Hlavní hrdina je mladý student, který se zamiluje do starší ženy. U něj se jedná o opravdový cit, u ní jde jen o koketování. Láska nemá dlouhé trvání. Student se pak zamiluje do mladé ženy a jeho nový vztah je lepší než ten předchozí. Jeho hry jsou ovlivněny vitalismem.
Měsíc nad řekou
Divadelní hra z roku 1922. Konfrontace světa dospělých a mládí. Po několika letech se setkávají abiturienti, vyprávějí si příběhy, které za tu dobu prožili. Z toho vyplývá, že v době mládí ti lidé byli úplně jiní. Opouštěli školu s iluzemi, a jak stárli, tak ze svých ideálů začali slevovat, až z nich nic nezbylo.
Karel Čapek (1890 - 1938)
Jeho hry mají světovou úroveň a význam.
Loupežník, R. U. R., Věc Makropulos, Ze života hmyzu, Adam stvořitel, Bílá nemoc, Matka
Vítězslav Nezval (1900 - 1958)
Milenci z kiosku, Poetistické drama, Schovávaná na schodech, Manon Lescaut
VI. Meziválečná avantgarda
a) Osvobozené divadlo
Osvobozené divadlo vzniklo ve 20. letech (1925). Společně s divadlem D34 zkouší experimentovat, zavádějí nové prvky. Užívají hudbu a písně, taneční vystoupení, dramatizace básní. Je spjato s programem poetismu, optimistickými představami lepšího světa díky působení umění. Jeho hlavní aktéři Voskovec a Werich stáli u zrodu Devětsilu. Počátky tohoto divadla jsou spjaty s režisérem Jindřichem Honzlem, který si roku 1927 přizval V+W. Režíroval první neobvyklé představení, West pocket revue. Spojujícím prvkem různých vystoupení jsou dva klauni. V představení se objevily tance, artistická vystoupení, mluvené slovo. Představení mělo vytrhnout z nudy. Osvobozené divadlo se postupem doby stává divadlem téměř politickým – satyra. Známé jsou náhodně vzniklé forbíny (tzv. předscény, místo mezi oponou a hledištěm >
nejblíže divákům). Toto divadlo je divadlem autorského typu – představení řídí sami autoři zároveň herci!
Ceasar
Z roku 1932. Námětem se vrací do antiky. Je to satyra na Evropu a její politické problémy. Ceasar je diktátor, který má obraz v evropských diktátorech. Tato hra je reakcí na hrozbu války.
Osel a stín
Z roku 1933. Hra s politickým podtextem. Hýkající osel představuje symbol diktatury a moci.
Kat a blázen
Kritika nacionálního cítění, diktátorské moci. Tehdy se už Hitler dostal k moci. Často se používají autentické motivy a narážky. Němci protestují, divadlo je cenzurováno. Načas je divadlo natolik
sledováno, že mění svůj název na Spoutané divadlo.
Balada z hadrů
Odehrává se v renesanční Francii, vystupuje zde postava básníka Francois Villon. Nejnižší
prostředí znamená víc než prostředí králů.
Hry byly spjaty s tehdy moderní jazzovou hudbou, kterou psal Jaroslav Ježek. Napsal např. písně: Klobouk ve křoví, Svět na ruby, Ezop a mravenec, Šaty dělaj člověka. Budovatelské písně psal později: Svět patří nám, Proti větru. Ke konci 30. let emigrují hlavní protagonisté do USA. Po válce se načas vrací do Čech, Osvobozené divadlo je obnoveno. Potom Voskovec znovu emigruje a divadlo dostává jiný charakter. Hry jsou psány přímo pro Voskovce a Wericha, je to herecké divadlo.
b) D34 – 41
Zde je nejdůležitější osobou režisér, režisérské pojetí znamená víc než herecké, neimprovizuje se
režisérské divadlo. Ústřední postavou je E. F. Burian. Uvádí starší hry v nových úpravách. Klicperovo Každý něco pro vlast, Moliérova Lakomce. Dramatizují předlohy: Goethovo Utrpení mladého Wertera, Puškinův Evžen Oněgin, Dykův Krysař, Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová od Božky Benešové.
Uvádějí i pásma z lidové poezie, Máchovy poezie. Po válce D34 obnovuje svou činnost ve službách socialismu. Agitační charakter mělo i před rokem 1948, ale potom ještě víc.
VII.50. léta 20. století
Všechna divadla byla úplně zestátněna a byla zavedena cenzura. Divadlo slouží jako nástroj politické agitace. Nepohodlní autoři jsou vyřazeni, to se týká i už mrtvých autorů 19. století. Píší se hry komediálního rázu, které mají zesměšnit nepřítele a buržoazní styl života.
Vašek Káňa – Parta brusiče Kahana
Typická hra 50. let, která pracuje s kontrastem staré generace a mladé generace ovlivněné novým způsobem práce. Je divácky úspěšná.
Miroslav Stehlík – Jarní hromobití, Nositelé řádu
Milan Kundera – Majitelé klíčů
Pavel Kohout – Dobrá píseň, Zářijové noci
VIII.60. léta 20. století
a) Samostatní autoři
Opouští se kolektivní hrdina. Nepopisuje se osud hrdiny na pracovišti, ale v rovině osobního života.
František Hrubín (1910 - 1971)
Jeho hry jsou umístěny do venkovského prostředí jižních Čech, kam přijíždí Pražáci. Hodnoty města a venkova jsou konfrontovány.
Srpnová neděle
Divadelní hra z roku 1958. Paní Mixová je manželka úspěšného muže, který nemá na rodinu čas. Ona má pocit nenaplněnosti, sama odjíždí na dovolenou do jižních Čech. Přijíždí za ní její bývalý nápadník, pan Morák, redaktor. Je to typ zneuznalého intelektuála. Považuje se za básníka, protože m vydali jednu sbírku. Další se mu už vydat nepodařilo. Nepřipustí si, že jeho básně nejsou nic moc. Domnívá se, že společnost nechce přiznat jeho genialitu. Všechno okolo sebe kritizuje, ačkoliv na to nemá právo. Dalšími postavami jsou manželé Valchovi, kteří žijí minulostí. Po Únoru totiž přišli o všechen majetek. Protikladem těchto postav je neteř paní Mixové a její kamarádi. Berou život tak, jak je, bez předsudků. Sympatie autora náleží mladé generaci.
Křišťálová noc
Prostředí pražských intelektuálů je konfrontováno s venkovem. I venkov má mnoho negativních rysů. Na jihočeskou vesnici přijíždí úspěšný spisovatel. Výsluní slávy svazuje jeho tvorbu. Provádí autoregulaci, vyškrtává ze svého díla, aby se nestal nepohodlným autorem. Zbude mu jen základní kostra, zahodí ji a začne znovu. Spisovatel bydlí u paní Strumové. Ona chce pro své děti to nejlepší, organizuje a komplikuje jim život. Starší syn se seznámí s dívkou Toničkou, která nemá dobrý původ. Matka jejich vztah zničí. Syn je zklamán ze života. Mladší syn si do života mluvit nedá, sežene si práci ve městě. Začne chodit s Toničkou, ta otěhotní. Veškerá nevraživost mezi syny a matkou se uvolní a idea venkova se rozplývá.
Ivan Klíma (*1931)
Zámek
Název volen podle prózy F. Kafky o životě na zámku a podzámčí. Klíma tento vztah převádí na
problematiku českých spisovatelů. Zámek na Dobříši patří Svazu spisovatelů, žijí tam podle oficiální kritiky významní spisovatelé, protože autor, který si to zaslouží, by měl být existenčně zajištěn. Společnost do něj investuje. Výběr spisovatelů se neděje podle talentu, ale podle zásluh. Zámek ovládnou lidé neschopni cokoli vytvořit, mají jen správný původ a názory. Když přijde nový nájemník, ostatních se zmocní panika, aby nebyl talentovaný. Souhrou náhod tam opravdu přijde talentovaný spisovatel, je nepohodlný. Je na zámku zavražděn, Přichází VB. Zjišťují okolnosti, snaží se vypátrat vraha, ale tato snaha je jen předstíraná. Nechtějí odhalit viníky, protože by se zhroutila koncepce socialistické kultury. Vyšetřování je pro nedostatek důkazů
zastaveno. Život na zámku plyne dál.
Václav Havel (*1936)
Psal tzv. absurdní drama. To rozvíjí situace, které souvisejí s něčím, co se vymyká běžnému rozumu. Absurdní drama se rozvíjelo v západní Evropě, kde ztělesňuje metafyzické zlo, které se vymyká běžnému chápání. V české literatuře, v díle V. Havla, najdeme v absurdním dramatu souvislosti se společenským děním. Jeho hry jsou srozumitelné jen v kontextu doby. Jinde než v Čechách jeho hrám diváci moc nerozumí.
Zahradní slavnost
Divadelní hra z r. 1963. Z nicneříkajících frází je vytvořen zvláštní jazyk. Tyto fráze jsou obranou proti postihu, kprotože nemají žádný obsah. Na hlavním hrdinovi Hugo Pludkovi se ukazuje zhoubná stránka frází, myslí jen v nich, degeneruje.
Vyrozumění
Hra z roku 1965. Orgány moci vymýšlí nový jazyk, který je sám o sobě nesmyslný, ale všichni ho používají kvůli společenskému vzestupu.
b) Divadla malých forem
U nás vznikají na konci 50. a počátku 60. let. Využívají kontaktu herce s divákem. Snaží se obejít přísný dozor nad divadelními scénami. Snaží se experimentovat. Nejznámější je Semafor -
Suchý a Šlitr. Působí od roku 1959. Ve svých hrách navazují na Osvobozené divadlo, tedy kombinují různé druhy umění písně, balet, hudba (jazz, rock, folk.) Mají problémy s cenzurou, protože dělají narážky na události z politického i běžného života. Náměty her jsou čerpány ze současnosti.
Zuzana je sama doma, Muž z půdy, Taková ztráta krve, Jonáš z Tingltanglu
Další divadla malých forem: Na zábradlí, Reduta
IX. 70. a 80. léta 20. století
Divadlo Járy Cimrmana
Přináší oživení humoru v divadle. Mají problémy kvůli nadšené reakci diváků na politické narážky. O jejich problémech vypráví film Nejistá sezóna. U zrodu stojí Jiří Šebánek, Miloň Čepelka, Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Základním pilířem je myšlenka přenést druh humoru s příchutí mystifikace a pseudovědeckosti na jeviště.
Žádné komentáře:
Okomentovat