Básník, který svou osobností a charakterem svého díla ovlivnil generace po celá následující desetiletí. Narodil se v Prostějově, kde vystudoval gymnázium, poté studoval na přání svého otce práva v Praze, přičemž zároveň navštěvoval literární přednášky. Byl politicky činný v KSČ. Wolker trpěl plicní chorobou – tuberkulózou, která se u něj projevovala již v dětství častými záněty mandlí a katary průdušek, léčil ji u moře i ve Vysokých Tatrách (přímo v Tatranské Poliance), nakonec jí podlehl. Je pochován na městském hřbitově v Prostějově (fotka hrobu). Při léčbě se skamarádil s Konstantinem Bieblem.
a) Proletářská poezie:
Host do domu
Ovlivněn vitalismem – láska ke světu, jeho láska se vztahuje i k neživým věcem „Miluji věci a také miluji celý svět.“ Používá metafory a perzonifikaci, optimismus. Po smrti básníka byla zařazena do 1. sbírky původně samostatná báseň Svatý kopeček – název výletního místa v Olomouci, tam jezdil Wolker na prázdniny, vzpomínky na dětství, příklad metody (apollinairovského) pásma v české literatuře.
Těžká hodina
Proletářská poezie, ovlivněno politickou levicí, sociální problémy dělníků, trápí ho sociální rozdíly ve společnosti, zájem o velkoměsto. Sociální balady – člověk bojuje proti společnosti. V závěru obraz básníkovi nemoci.
Josef Hora (1891 - 1945)
Byl to český básník, překladatel a literární kritik. Hora pochází z rolnického prostředí. V Praze vystudoval právnickou fakultu, ale věnoval se žurnalistice – nejprve v Právu lidu, později v Rudém právu a nakonec dlouhodobě v Českém slově. Roku 1929 odchází s dalšími šesti spisovateli z komunistické strany, a to na protest proti Gottwaldovu způsobu vedení. Poslední léta byl Hora těžce nemocen a umírá několik týdnů po válce.
a) Proletářská poezie:
Pracující den
Tuto sbírku můžeme považovat za proletářskou poezii – tzn. že se jedná o první sbírku tohoto typu (vydána před J. Wolkerem). Tyto básně však nejsou revoluční a burcující, spíše se zamýšlejí nad osudem dělníků. Dělník byl pro Horu nositel třídní nenávisti, ale svým kolektivismem byl i nositel nového typu humanismu.
Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro
S. K. Neumann (1875 – 1947)
Nedostudoval. Dostal se do prostředí dělníků. Při procesu s Omladinou byl odsouzen k jednoletému trestu, který si odseděl v žaláři. Po návratu z vězení začal publikovat – přispíval do časopisu Moderní revue. Stal se význačným anarchistou a vůdčí osobností anarchistických buřičů jako organizátor kolem časopisu Nový kult. Později přispíval do Lidových novin. Ve 20. letech se stal spoluzakladatelem KSČ a iniciátorem proletářské poezie. Za podepsání Manifestu sedmi byl vyloučen z KSČ.
a) Proletářská poezie:
Sen o zástupu zoufajících a jiné básně
Dekadentní sbírka se zajímá o každodenní život a o obyčejné lidské radosti a strasti. Sen o zástupu zoufajících je těžko pochopitelná báseň. Satan je symbolem života. V okolí je obrovská bída. Také je vyjádřena nutnost osobnosti – vůdce. Stráň chudých lásek je erotická báseň o milencích, kteří se milují na travnaté stráni pod rozbitým křížem, symbolem překonání křesťanství.
Kniha lesů, vod a strání
Vitalistická sbírka přírodní lyriky; oslavuje moravskou krajinu. Básník uvažuje o smyslu života a razí heslo, že člověk má žít naplno. Zabývá se smyslovým prožitkem a radostí ze života. Člověk je nezbytnou součástí přírody. Cílem je ideál svobodného člověka. Báseň Dedikace je lyrické uvažování nad jahodami ve slunné přírodě. Ke chvále země je erotická báseň s personifikací země do postavy smyslné ženy.
Rudé zpěvy
Agitační poezie. Proletářská poezie je podporována výzvami a hesly. Vztah k lidu je humanistický. Oslava sovětské Rusi je podobná náboženské modlitbě vzýváním. Sbírka obsahuje Písně práce a Písně klení. Zpěv jistoty má patos, výzvy a hesla. Wir–forma zračí kolektivnost. Většinou je volný verš.
České zpěvy, Nové zpěvy
Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
Legenda českého písemnictví, básník, prozaik, dramatik i překladatel, vůdčí osobnost avantgardních tendencí v české literatuře, autor esejů a knih pro děti. Současně konfliktní člověk, který se svým nazíráním na svět a svou schopností se ho hravě zmocňovat zapsal nesmazatelně do vývoje (ale i konce) avantgardních uměleckých směrů. Přes všechny politické převraty i přes to, že Nezval jako člověk v určité chvíli morálně a neomluvitelně zklamal, zůstane navždy jedním z největších umělců 20. století. Nezval je představitel básnického experimentu, teoretik poetismu a surrealismu, po válce odklon doleva.. Před válkou pracoval v Masarykově naučném slovníku, byl také dramatikem divadla Voskovce a Wericha. Po válce zaměstnán na
ministerstvu informací.
a) Proletářská poezie:
Most – Odráží se zde doba jeho středoškolských studií. Vzpomíná na domov, ale zároveň se zde zabývá novými citovými zkušenostmi.
b) Poetismus:
Pantomima – jeho první poetistická sbírka – Abeceda,
Papoušek na motocyklu, Podivuhodný kouzelník, Písně noci – Akrobat,
Písně noci – Edison – Zde se zamýšlí nad tím, co zůstane po člověku po jeho smrti a dochází k závěru, že je to jeho dílo. Vynálezce Edisona si vzal za vzor proto, že toho mnoho dokázal. Je to jakási oslava práce.
c) Surrealismus
52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida – napodobuje zde F. Villona (francouzský renesanční básník). V těchto baladách se obrací přímo ke čtenáři – na konci je tzv. poslání. Tuto sbírku vydal, protože mu surrealismus neumožňoval vyjádřit se k aktuálním problémům. Balady mají silný sociální náboj, Nezval zde vyjadřuje svoji víru ve světovou revoluci. Tato sbírka měla velký ohlas, proto vydal v letech 1937–1938 další sbírky, ale ty již nebyly tak kvalitní a neměly takový úspěch.
Sbohem a šáteček, Praha s prsty deště, Žena v množném čísle, Absolutní hrobař
František Halas (1901 - 1949)
Po ukončení základní školy se vyučil knihkupcem. Otec ho přivedl mezi komunistickou mládež, která ho velmi ovlivnila. Jeho tvorbu ovlivnil pobyt ve Španělsku, kde byl v průběhu Španělské občanské války. Za 2. světové války přispíval do ilegálně vydávaného Rudého práva. Po válce pracoval na ministerstvu informací, choval se jako aktivní komunista, později (především po svém návratu z návštěvy v Sovětském svazu) však byl novým režimem zklamán.
a) Poetismus:
Staré ženy
Sugestivní litanické líčení osudu starých žen, vystavěné na řetězcích metafor a refrénech. Toto dílo nicméně označil S. K. Neumann v dopise B. Václavkovi za maloměšťácké a za projev Halasova „kňouravého pesimismu“, dokonce ho to vedlo k napsání polemické básně Staří dělníci.
Dělnice
Reakce na Neumannovy Staré dělníky; spojuje vzpomínku na předčasně zemřelou matku s typickým osudem dělnic.
Torzo naděje
Emotivní reakce na mnichovskou dohodu a marnou československou mobilizaci, která má čtenáře vyburcovat a posílit jeho víru a vzdor. Staví se proti Anglii a Francii, kteří podle něj zavinili Mnichovskou dohodu. Označuje je za zrádce a volá po odplatě.
Jaroslav Seifert (více v maturitní otázce 20.)
a) Proletářská poezie:
Město v slzách
Je zde zobrazena představa světa bez bídy a nenávisti, touha potěšit, léčit. Dílo až naivní.
Básnickým světem je zde velké město, které je symbolem utrpení a věznění proletáře.
Samá láska
Motiv města dostává v této sbírce již jiný nádech. „Hranatý obraz utrpení“ je zde vystřídán opojením z krásy a přitažlivosti velkoměstské civilizace, inspirace je nacházena v prostředí cirkusů, varieté či filmu. Ostré tóny o proletářském zápase jsou již otesány a projevuje se čím dál silněji vliv nastupujícího poetismu.
b) Poetismus:
Na Vlnách TSF
Slavná sbírka s motivy bezdrátového telegrafu, exotických dálek a moderní technické civilizace. (TSF = telegraphie sans dil = bezdrátová telegrafie. Později se dílu přejmenovalo na Svatební cesta.
Konstantin Biebl (1898 – 1951)
Český básník. Biebl musel narukovat na frontu do první světové války. V lednu 1918 byl na balkánské frontě, raněn, zajat a odsouzen k trestu smrti, popravě unikl útěkem ze zajetí. Ve 20. let se znovu léčil (tuberkulóza) kde se seznámil a spřátelil s Wolkerem. S ním si později korespondoval – Listy dvou básníků. Byl to cestovatel, lákala ho exotika – Jáva, severní Afrika (Alžírsko, Tunisko) > reportáže a fejetony z cest.
a) Proletářská poezie:
Věrný hlas (o J. Wolkerovi), Zlom, Zloději z Bagdádu (tato sbírka se začíná klonit k poetismu).
b) Poetismus:
S lodí jež dováží čaj a kávu
Tato kniha vznikla jako ohlas na cestu, kterou uskutečnil polovině 20. let, na Cejlon, Sumatru, Jávu, Indonésii a do Alžíru. Toto platí mimo první (vzpomínkové) části, kde vzpomíná na mládí a na otce. V této sbírce z roku 1927 uplatňuje svou společenskou kritičnost v kombinací s okouzlením exotikou.
Zlatými řetězy, Nebe peklo ráj
c) Surrealismus
Nový Ikaros
Více-tematická sbírka. Používá zde ztvárnění asociativní metodou. Svůj život bere jako „pohled do tmy a prázdna“. Zobrazuje marnost, nicotu a „pád do věčnosti“. Tato sbírka je vrcholem jeho meziválečné tvorby. Znovu se zde objevují vzpomínky na jeho cestu dětství a mládí.
Zrcadlo noci, Bez obav (jeho poslední sbírka)
Ladislav Klíma (1878 – 1928)
Filozofspiritualista, prozaik a esejista, autor knih, jenž se zabývají výstředními duševními stavy, oblast snů a halucinací, které se prolínají s oblastí děsivých dějů a fantastičnosti. Z gymnázia byl pro urážku habsburské monarchie ve slohové práci vyloučen ze všech škol RakouskaUherska.
Nespokojen se školstvím ukončil i studium na gymnáziu v Chorvatském Záhřebu. Věnoval se studiu filosofie, nepracoval, žil ze zděděných zdrojů. Ke konci života přežíval z podpory jeho obdivovatelů (O. Březina). Umírá ve vysočanském hotelu.
Utrpení knížete Sternenhocha
Groteskní romaneto, jež představuje téměř halucinogenní příběh šílenství propadajícího Sternenhocha a jeho ženy Helgy. Svět je v knize zobrazen jako obludný žalář plný sadomasochistického utrpení, kde je smazána hranice mezi skutečností a snem. Filozofickou rovinu knihy tvoří reflexe o smrti a nesmrtelnosti, věčnosti a pozemskosti.
Jiří Orten (1919 – 1941)
Byl to česká básník narozený v Kutné Hoře kde navštěvoval místní reálku. Po neúspěšném přijetí na konzervatoř odešel do Prahy studovat jazykovou školu. Zároveň pracoval jako archivář. Po přijetí na konzervatoř a vystudování 3 ročníků musel školu opustit kvůli svému židovskému původu (1940). Aktivně se podílel na přípravě recitačních večerů a studentského divadla. Měl mnoho pseudonymů (Karel Jílek, Jíří Jakub) pod kterými se mu dařilo vydávat svá díla. Rozchod s dívkou, k níž se cele upnul, poznamenal zbytek jeho života. Byl stále osamělejší. Orten byl sražen projíždějící německou sanitkou kousek od Palackého náměstí. Následkům těžkého zranění podlehl 1. září 1941 ve věku dvaadvaceti let.
Cesta k mrazu – Původní láskyplný vztah k okolí se mění na beznaděj a opuštěnost – objevují se motivy z Bible. Vydáno pod pseudonymem.
3 knihy jeho deníků: Modrá, Žíhaná a Červená
Čítanka jaro, Jeremiášův pláč
Žádné komentáře:
Okomentovat