Mladší směr; upírá pozornost na současnost; všímá si typických věcí – typizace postav; pravdivý a objektivní přístup; nevyvaruje se kritice > kritický realismus; autor sleduje hl. hrdinu delší časový úsek > román, drama.
1. Anglie
Charles Dickens (1812 – 1870)
Pocházel z chudé rodiny, jeho otec byl několikrát ve vězení pro dlužníky. Sám spisovatel od 10ti
let; pracoval v továrně. Později pracoval jako úředník a reportér, do novin psal různé povídky a díla na pokračování. Hlavní témata jeho tvorby: 1) osudy dětí z chudých rodin, případně dětí bez domova 2) společenská problematika, sociální konflikty, kritika měšťanstva (nadřazenost, povrchnost, přízemnost).
David Copperfield
Pochází z chudé rodiny, je ctižádostivý a inteligentní a touží po úspěchu. Odchází z domova do Londýna, kde nejprve pracuje v různých podřadných profesích, ale později vystuduje práva, stane se uznávaným advokátem, zbohatne a získá společenské postavení.
Oliver Twist
Oliver Twist vyrůstá v nalezinci, kde s ním zacházejí velice krutě vychovávají ho bitím a tresty apod. Později pracuje u jakéhosi řemeslníka, který s ním jedná velmi tvrdě. Proto od něj Oliver uteče a jde do Londýna, kde se však dostane do bandy zlodějů, která ho nutí krást. Jednou se pokoušejí vyloupit dům jakési bohaté buržoazní rodiny. Jeden její člen se však neočekávaně vrátí domů a přistihne je při činu. Všem kromě Olivera, který si poranil nohu, se ale podaří utéct. Majitelé domu ponechají Olivera u sebe, vyléčí jej a starají se o něho. Později dokonce zjistí, že je jejich vzdálený příbuzný.
Kronika Pickwickova klubu
Má dva díly, kniha vznikala na pokračování. Románová kronika ze života staré Anglie, má humoristické prvky. Autor kritizuje soudobé společenské i sociální problémy (bída lidí na periferii, práce dětí v továrnách), kritizuje i různé veřejné instituce (např.: chudobinec, vězení pro dlužníky aj.) Pan Pickwick je typem maloměšťáka, je to člověk, který trpí přehnanou představou o vlastní důležitosti, je přízemní, povrchní, odtržený od reality, má některé komické rysy. Jeho protipólem je jeho sluha Sam Weller, realista, který má smysl pro humor.
2. Francie
Honoré de Balzac (1799 – 1850)
Narodil se v bohaté buržoazní rodině, vystudoval práva, několik let pracoval u notáře, ale později se už výhradně věnoval literatuře. Psal povídky a romány a vydával souborná díla jiných autorů. Kvůli této činnosti se dostal do dluhů a přišel na mizinu. Nedlouho před svou smrtí se oženil s polskou šlechtičnou, ale krátce po svatbě se rozešel. Několikrát se pokusil o sebevraždu.
Lidská komedie
Cyklus asi 90ti románů a povídek ze života francouzské společnosti v Paříži i na venkově (hlavně šlechta, buržoazie a inteligence). Zaměřuje se na charakter doby, morální lidské i společenské vlastnosti. Kritizuje peněžní morálku, kariérismus, filosofii úspěchu, bezohlednost, prospěchářství, pokrytectví apod. Odmítá společnost, v níž hodnota člověka je dána jeho majetkem a penězi, kdy peníze ničí mezilidské vztahy a cit je pokládán za slabost.
Otec Goriot
Hlavní dějová linie sleduje životní osudy starého Goriota (úpadek); vedlejší dějová linie
osudy studenta práv Evžena Rastignaca (vzestup); základní kompoziční princip – kontrast; bohatý kupec Otec Goriot nadevše miluje své dcery. Když je provdá za šlechtice, dá jim veškerý svůj majetek. Když už jim ale nemá co dát, dcery o něj ztratí zájem, opustí ho, a tak je Goriot uzavřen do své samoty a zklamání. Trápí se, fyzicky i psychicky upadá. Společnost jej pokládá za směšného podivína a hlupáka. Teprve když už je pozdě, Goriot pochopí svou chybu kdyby dcerám nedal svůj majetek, byl by jimi do konce života obletován. Rastignac přichází do Paříže, aby zde vynikl. Brzy pochopí, že bez peněz a bezohlednosti ničeho nedosáhne, překoná iluze, přizpůsobí se soudobé morálce a dosáhne úspěchu.
Ztracené iluze
Román o mladém vesnickém básníkovi Lucien de Rubempre [lisien de ribampre]. Přichází do Paříže, aby tam vynikl, je mladý, nadaný a ctižádostivý, ale i lehkomyslný a nemá pevný charakter. Pařížská společnost jím však zpočátku pohrdá a vysmívá se mu a on si umíní, že se jí pomstí. Později se skutečně stane uznávaným básníkem a literárním kritikem, zbohatne a dostane se do vyšší společnosti. Ale stejně tak rychlý jako byl jeho vzestup je i jeho pád. Znepřátelí si vlivné osoby, dostane se do dluhů a přesvědčí se i o naivitě svých představ, protože zatím není schopen prosadit se ve společnosti, kde vládne peněžní morálka, bezohlednost, kde intriky ničí lidské životy. Vrací se do rodného města, kde se setkává s Vautrinem (Herrera), který mu slibuje, že ho opět dovede k úspěchu a učí ho svou filosofii přetvářky, přesvědčí ho, že
proti společenskému zlu nemá bojovat, ale má zlo využít pro sebe a dobýt společnost jejími vlastními zbraněmi. Vydávají se do Paříže s vidinou úspěchu.
Lesk a bída kurtizán – román o vztahu vyšší společnosti a podsvětí
Gustave Flaubert (1821 - 1880)
Narodil se v měšťanské rodině, v mládí často cestoval (Tunisko, Orient). Později ale onemocněl a věnoval se literatuře. Patří k tvůrcům psychologického románu. Převládá u něj pesimistický pohled na život, za nejvyšší hodnotu pokládá umění.
Paní Bovaryová
Je to psychologický román. Ema Bovaryová, romanticky založená manželka venkovského lékaře je nespokojená ve svém manželství i ve společnosti, v níž se pohybuje. Její manžel jí připadá citově prázdný, přízemní a omezený. Ona touží po jiném životě, po velké lásce a to jí dovádí k nevěře. Ve všech vztazích se však zklame a protože není schopna překonat rozpor mezi vysněným a reálným životem, spáchá sebevraždu. Bovarismus hrdinka utíká od reality k iluzím, není schopna unést zklamání, které prožije, a tak skončí tragicky.
Émile Zola (1840 – 1902)
Francouzský spisovatel a představitel naturalismu. Pracoval v nakladatelství, soustředil okolo sebe skupinu mladých romanopisců. Svými pokrokovými názory měl velkou zásluhu na liberalizaci politického života ve Francii.
Zabiják
Naturalistický román, který pojednává o Gervaise, venkovské dívce, která se spolu s dětmi přestěhuje do Paříže spolu se svým druhem Lantierem. Gervaisa pracuje jako pradlena a začíná se o ní ucházet klempířský dělník Coupeau, kterého si vezme za muže. Později si otevře prádelnu a narodí se jí dcera Nana. Zvrat nastane v okamžiku, kdy Coupeau spadne ze střechy a je dlouho upoután na lůžko. Coupeau si zvykne na nicnedělání a začne pít. Zpočátku chodí na skleničku s přáteli, později pije víc a víc. Nakonec umírá na delirium tremens. Gervaisa dopadá stejně jako její manžel, ztrácí práci a umírá jako lidská troska. Nana se živí prodáváním svého těla.
Nana
Jedná se o příběh kurtizány Nany, jež je volným pokračováním příběhu Zabiják. Nana si první popularitu získává v divadle. Nehraje sice dobře, ale je krásná. Díky tomu si podmaní významné muže Paříže. Věrnou společnicí je hlavní hrdince komorná Zoe, která je schopna všechny její mužské návštěvy po domě rozmístit tak, aby se nepotkávaly. Později se Nana stane symbolem zla, přičemž vše, s čímž má nějakého přičinění je nakonec zničeno. Na své milence klade stále nové požadavky, takzvaně je „vycucává“, až jsou mnohdy dohnáni na samé dno. Z dřívějšího vztahu se kurtizáně narodil syn Ludvíček, ten však později umírá na neštovice. Poté co se Nana dozví, že zemřel i jeden z jejích milenců, prodává svůj majetek v dražbě a odjíždí z Paříže, kde na ni po nějakém čase všichni zapomínají. Nana se však vrací zpět a zde také podlehne neštovicím.
Guy de Maupassant (1850 – 1893)
Narodil se r. 1850. Jeho otec byl příslušníkem šlechtického stavu. Po Pruskofrancouzské
válce odešel do Paříže, kde přijal místo úředníka na ministerstvu námořnictví a kolonií. V dospělosti začal trpět depresemi, které vyústily v chorobu, jež měla své kořeny částečně v dědičnosti. Roku 1893 umírá v léčebném ústavu v Passy u Paříže. Je považován za mistra povídek.
Kulička
Nepopulárnější Maupassantova povídka z prostředí Pruskofrancouzské války. Ústřední postavou je prostitutka Kulička, jež zachrání občany městečka tím, že poskytne služby pruskému důstojníkovi. I přes tento „hrdinský čin“ jí ostatní neustále pohrdají. Vyvstává však myšlenka, kdo je mravnější a větší vlastenec: prostitutka, jež se obětovala, nebo „slušní“ lidé, jež se snaží vše jen přežít?
3. Rusko
Nikolaj Vasilijevič Gogol (1809 - 1852)
Pocházel z rodiny středních ukrajinských statkářů. Jeho otec miloval divadlo a svého syna vychovával v přesvědčení, že je génius. Po dokončení gymnázia odešel do Petrohradu, ale sklidil velkou kritiku. Ke konci života se dostává do krize. Pravděpodobně i zešílel. (Od romantismu se dostává k realismu, píše povídky, romány a dramata.)
Revizor
Bezvýznamný petrohradský úředník Chlestakov projíždí náhodou malým provinčním městem, kde očekávají příjezd revizora, který má ovšem přijet inkognito. Významní úředníci města (starosta, policejní ředitel aj.) se jej obávají, protože mají ve svých institucích nepořádek a berou úplatky. Domnívají se, že tímto revizorem je Chlestakov a snaží se jej získat, dávají mu peníze, starosta ho chce oženit se svou dcerou atd. Chlestakov se vžívá do své role, naslibuje jim všemožné, přestává rozlišovat co je pravda a co je lež. Když úředníci ale žádají, aby plnil své sliby, jednoduše z města ujede. Poštmistr otevře Chlestakův dopis adresovaný jeho známému, Chlestakov všechny zesměšnil. Právě v době, kdy si úředníci tento dopis předčítají, přichází na zasedání městské rady sluha se zprávou, že do města přijel skutečný revizor (němá scéna). Satiristická hra kritizující byrokracii.
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 - 1910)
Pocházel ze šlechtické rodiny (Jasná Poljana). V mládí se účastnil jako důstojník carské armády Krymské války a odtud pochází jeho odpor vůči válkám a jakémukoliv násilí. Poté se vrací na své panství, kde se věnuje hospodaření, literatuře a také učí ve škole pro nekatolické děti. Tolstoj filosof vytvořil teorii „Neprotivit se zlu násilím“ odmítá jakékoliv násilí a války (volně navázal na Petra Chelčického). Odmítá církevní dogmata a pokrytectví církve, za což byl nakonec vyloučen z pravoslavné církve. Kritizuje společenské uspořádání. V roce 1910 odchází z domova (jde údajně do Bulharska, kde chce dožít jako svatý muž), ale na cestě onemocní a umírá.
Vojna a mír
Tetralogie, 4 díly, historická epopej z doby napoleonských válek. Autor zachycuje historické události (bitva u Slavkova 1805, bitva u Borodina 1815, ústup Napoleonovy armády z Ruska) i historické osobnosti Napoleon a Kutuzov. Každý z nich představuje jinou dějinnou filosofii. Napoleon je přesvědčen, že dějiny vytvářejí výjimečné významné osobnosti, Kutuzov vidí hlavní dějinnou sílu v lidu. Dále autor sleduje osudy svých fiktivních hrdinů, představitelů šlechtických rodin: Andrej Bolkonskij, Pierre Bezuchov, Nataša Rostová. Andrej Bolkonskij je důstojník carské armády, člověk inteligentní a energický, společnosti obdivovaný. Účastní se bitvy u Slavkova a později i u Vorodina, kde je ale raněn a umírá, aniž by nalezl smysl života. Pierre Bezuchov je původem také šlechtic, ale člověk nepraktický, idealista, kterým vyšší společnost opovrhuje. Později se stává členem tajné společnosti, která připravuje spiknutí proti carovi. Nataša Rostová
(ideál ruské ženy) v době vlastenecké války pracuje jako ošetřovatelka raněných, později se provdá za Pierra Bezuchova.
Anna Karenina
Anna Karenina je manželka významného státního úředníka, kterého zajímá především jeho vlastní kariéra. Anna se zamiluje do důstojníka Vronského, po čase kvůli němu opustí i svou rodinu, manžela i syna, který se jí stále více odcizuje, protože Karenin brání jejímu setkávání s ním. Za toto ji odsoudí celá společnost. Po čase však Anna poznává, že ji Vronskij už nemiluje a že je mu spíše na obtíž, a tak se rozhodne skončit svůj život sebevraždou. Druhá dějová linie
(kontrastní) klidný a spokojený život šlechtice Konstantina Levina, který se stará o své poddané a smysl života vidí v práci.
Fjodor Michaljovič Dostojevskij (1821 - 1880)
Narodil se ve šlechtické rodině, otec byl lékař. V mládí se účastnil hnutí tzv. petraševců
utopických socialistů, kteří usilovali o společenské a sociální reformy. Účastnící byli zatčeni a odsouzeni k trestu smrti, trest však byl později změněn na nucené práce na Sibiři. Onemocněl epilepsií. Píše romány a povídky – realismus s naturalistickými prvky. Hrdiny Dostojevského děl jsou většinou mladí lidé, jsou rozporuplní, někdy trpí pocity méněcennosti, jindy duševními poruchami. Jsou to například zločinci, prostitutky, společenští vyděděnci, revolucionáři. Ocitají se v krizových situacích. Zaměřuje se na otázky dobra a zla, vinny a trestu, svědomí. Patří k tvůrcům psychologického románu.
Zločin a trest
Psychologický román, v němž se autor zabývá otázkou viny a trestu, svědomí a odpuštění. Chudý petrohradský student práv Rodion Raskolnikov zabije starou lichvářku, o níž se domnívá, že škodí lidem, že přináší společenské zlo. Podaří se mu zahladit všechny stopy a racionálně si zdůvodnit svůj čin (vytvoří si teorii tzv. silných, výjimečných jedinců, kteří mají všechna práva a domnívá se, že k nim patří i on sám). Později si ale začíná uvědomovat celou zrůdnost i absurditu svého činu tím že odstraní jednoho člověka, neodstraní společenské zlo. Pronásleduje jej svědomí, začíná pochybovat o tom, že měl právo ji zabít. Dostává se do těžké psychické krize, téměř se zblázní. Seznámí se s prostitutkou Soňou Marmeládovou, která je silně nábožensky založená a v souladu s morálním kodexem jej dovede k přesvědčení, že tento zločin je možné odčinit jedině pokáním a přijetím trestu. Raskolnikov se sám udá na policii a je odsouzen na
nucené práce na Sibiř. Tento trest přijímá, je pro něj vysvobozením z psychické krize. Saša jej doprovází.
Bratři Karamazovi
Román s prvky románu detektivního, psychologického a filosofického. Je zabit starý Karamazov a vraha hledají mezi jeho čtyřmi syny, třemi vlastními a jedním nemanželským, který, jak později policie zjistí, je vrahem svého otce. Autor se zde zabývá různými životními postoji a filosofiemi (racionalismus, nihilismus, atheismus a křesťanství), otázkami dobra a zla, otázkami mravní a morální války.
Žádné komentáře:
Okomentovat