Zadání: Karel Čapek – novinář, prozaik, dramatik.
Narozen v Malých Svatoňovicích, ale o rok později přestěhování s rodiči do Úpice v Podkrkonoší. Studium na gymnáziu v Hradci Králové, Brně a Praze, poté Filozofická fakulta UK v Praze, Berlíně a Paříži. V letech 1917 – 1920 výtvarným a literárním kritikem Národních listů, od roku 1921 až do konce života redaktorem Lidových novin. Časté cesty do ciziny (například Itálie, Anglie, Španělsko, sever aj.). V letech 1921–1923 byl dramaturgem Vinohradského divadla.
Jeho bratr Josef Čapek (1887 - 1945) byl český malíř, spisovatel, fotograf, grafik a knižní ilustrátor. Autor slova „robot“. Jako jevištní výtvarník spolupracoval s Národním divadlem v Praze, Státním divadlem v Brně a s Městským divadlem na Vinohradech. Začínal jako redaktor Národních listů, později (1921–1939) byl redaktorem a výtvarným kritikem v Lidových novinách. Za protifašistickou činnost byl v září 1939 zatčen a do roku 1945 vězněn v nacistických koncentračních táborech. Tam také zemřel.
Jeho sestra Helena Čapková (1886 - 1961) byla česká spisovatelka. Je známá zejména díky vzpomínkovým knihám o svých bratrech – Moji milí bratři.
a) Novinář a autor drobných prozaických útvarů
Hned v úvodu je nutno se zmínit o úžasné schopnosti vnímat i ty nejobyčejnější maličkosti kolem sebe a těch pak využít ke sdělení vážných společenských či filosofických problémů, popřípadě jen na jejich základě napsat text pro potěšení ze samotné krásy věci. Většinou však i zdánlivá drobnost (například na zahrádce) dokáže posloužit k zobecnění nějakého lidského problému. V těchto souvislostech byl Čapek mistrem zkratky a slovesné miniatury.
Sám Čapek neodděloval ostře svou tvorbu žurnalistickou od tvorby románové či povídkové a uvědomoval si výhody vzájemné symbiózy (služba v novinách ho nutila se zajímat o všechno na světě, stejně tak si cenil nutné pohotovosti psát, aniž by se čekalo na inspiraci). Jako novinář tedy Čapek přispěl výrazně k rozvoji fejetonu, sloupku a causerie.
Některé výbory novinových textů: O věcech obecných čili Zóon politikon – zde slavný článek Proč nejsem komunistou, V zajetí slov – zde se například věnuje frázím. Ta není dle autora ustáleným rčením, ale ustáleným lhaním. Fráze sama podvádí svého uživatele, stírá rozdíl mezi pravdou a nepravdou. Stává se nástrojem demagogie, veřejných lží..
Fejetony: Existují nejen známé fejetony cestopisné, ale rovněž s obecně lidskými náměty. Známé soubory Zahradníkův rok, Jak se co dělá, Italské listy, Obrázky z Holandska, Výlet do Španěl, Cesta na sever. Čapek je ve svých fejetonech vypravěčem par excellence. Srší vtipnými a bystrými postřehy, dokáže „vyhmátnout“ povahu národa, nebojí se zobecnit (a kupodivu s platností do současnosti). Přitom jazyk je srozumitelný, je jako pohlazení. Čapek nepoučuje, pouze glosuje, důvěrně přibližuje, vše s porozuměním.
b) Karel Čapek jako utopista
Dramatické a románové utopie zaneprazdňují především v druhém období umělecké tvorby, tedy ve 20. letech (výjimkou je třeba Válka s mloky). Ve všech se jedná o nějaký převratný vynález a jeho neblahé důsledky pro lidstvo samotné. Čapkovi je jasné, že technický pokrok se ubírá vpřed daleko rychlejším tempem než lidská morálka, a proto ve vzduchu neustále visí jakási pomyslná hrozba zneužití lidských vynálezů. Jestliže se ale hovoří o zneužití, má Čapek na mysli katastrofu s dalekosáhlými důsledky, přesně takovými, jaké barvitě zobrazil ve své literární fantazii. To, že Čapek nechal hrozivé situace dojít tak daleko, má svůj smysl – katastrofy se mají stát důrazným varováním! Čapek nevěří, že převratný technický vynález může lidstvu otevřít lepší perspektivy. Toto přesvědčení se odráží i v základních konfliktech utopií, kdy je všude protiklad přírody a vyspělé civilizace, stejně tak ale protiklad přirozeného s umělým.
R.U.R.
Světoznámé drama, ačkoli sám Čapek se k němu stavěl kriticky. Děj je celkem jednoduchý. Domin, řiditel závodů na výrobu robotů, je přesvědčen o schopnosti robotů nahradit plně člověka. Roboti se však vzbouří, lidstvo je vyhubeno až na stavitele Alquista, který je dominantní postavou v jedné z vrcholných scén dramatu. Má totiž za úkol obnovit zničený recept na výrobu robotů. Jeho úsilí je však marné. Jiskérkou naděje pro lidstvo se stane chvíle, kdy se mezi dvěma roboty objevuje zárodek citu. Roboti se tak znovu stávají lidmi a civilizace začíná opět od úplného začátku.
Továrna na absolutno
Román, v němž dojde k objevu zvláštního karburátoru, který rozbíjí atomy, ale současně uvolňuje absolutno. Tato síla začne měnit lidi a vyvolává v nich náboženský fanatismus. Konečným důsledkem je opět válka a ničení.
Věc Makropulos
V tomto dramatu je nastolen problém dlouhověkosti lidského života. Recept na jeho prodloužení je nakonec spálen, protože herečka Elina Makropulová, která objevu využívala a procházela historií v mnoha podobách, je člověkem hluboce nešťastným, je unavená životem, vnitřně vyprahlá, neschopná se z čehokoli upřímně radovat. Spíše zůstává závist. V dramatu se tedy řeší morálně etický problém. A máme zde opět Čapkův námět odlidštění (jako R.U.R.) herečka se dlouhověkostí odlidštila, není schopna soucitu, je duševně odumřelá, téměř jako robot.
Krakatit
Román, v němž je velice sugestivně řešen problém odpovědnosti člověka za důsledky zneužití vynálezu. Hrdinou je vědec inženýr Prokop, který objeví třaskavinu, jež by byla schopna zničit celý svět. Třaskavina mu je však odcizena a on v horečnaté cestě za ukradeným vynálezem prochází různým prostředím (např. sídlem vládců, anarchistickou komunitou). Všude však naráží jen na snahu vynález zneužít ve prospěch jedné ze skupin. Kniha je zakončena téměř pohádkově, uštvaný a téměř zdecimovaný Prokop se potkává se staříkem, aby došel k humanistickému krédu, že je třeba dělat malé věci „dobré lidem“.
Válka s mloky
Tímto románem, jenž má fejetonistické rysy, se Čapek dostal do poněkud jiné roviny než u předešlých utopií. I zde se sice setkáváme s převratným vynálezem, který ve svých důsledcích vede ke zkáze, stejně tak tu máme motiv odlidštění, ale utopie jako celek je povýšena na důrazné varování před hrozícím nebezpečím fašismu! Autorův postoj k líčeným událostem je satirický, po stránce výrazové nachází uplatnění především parodie nejrůznějších novinářských postupů.
Ve zkratce děj: dochází k objevu velice inteligentních mloků, kteří představují neobyčejně levnou pracovní sílu. Mloci však „přerostou lidem přes hlavu“ a pomocí trhavin ukrajují lidem pevninu, aby získali svůj životní prostor. Kniha je zakončena objevem mloka ve vltavské vodě v Praze. Asi mnohé napadne, proč zrovna mlok je oním symbolem nebezpečí. Čapka totiž ovlivnil objev kosterních pozůstatků vymřelého velemloka Andrias scheuchzeri , o němž se dokonce někteří domnívali, že se jedná o nějakého našeho předka.
c) Čapkova filosofie a jeho „noetická“ trilogie
Někteří učitelé nesprávně tvrdí, že dizertační prací Karla Čapka byl Pragmatismus čili Filosofie
pragmatického života. Správně se jedná o rozšířenou verzi seminární práce. Důležité však je, že právě pojem pragmatismus hraje v Čapkově díle velkou roli.
Pragmatismus – filosofický směr 20. století, který se zrodil v USA (W. James). Po pragmatismus je charakteristický jeho zvláštní pojem pravdy: užitečnost, hodnota, úspěšnost, to jsou kritéria pravdy. Pravdivé je tedy to, co se osvědčuje svými praktickými důsledky. Jinak také: kritérium pravdy je zkušenost, praxe jednotlivce. Sám Čapek napsal, že pravdivé pro nás je poznání , které se shoduje s naší zkušeností. Z toho pro nás vyplývá, že neexistuje žádná absolutní pravda, ale že pojetí pravdy je relativní (relativita = subjektivita lidského poznání). A právě s relativismem Karla Čapka úzce souvisí tzv. noetická trilogie (noetický = poznávací). Jedná se o práce z první poloviny 30. let. Dějově samostatné romány spojuje jeden problém, a to možnost poznání druhého člověka.
Hordubal
V první části se Juraj Hordubal vrací po osmi letech z Ameriky domů do Podkarpatské Rusi a naivně si myslí, že na něj doma čeká uklizený domov, věrná žena (Polana) a milující dcerka (Hafia). Svůj domov má značně idealizovaný a nepřipouští si, že by to tam mohlo být jiné. Skutečnost, že to vypadá úplně jinak, omlouvá svojí dlouhou nepřítomností. Doufá, že si tam na něj brzy zvyknou a všechno bude zase dobré. Ze začátku je přesvědčen, že mu jeho žena byla po celých osm let věrná. Nakonec pravděpodobně začíná tušit, že mu je Polana nevěrná se správcem Štěpánem Manyou. Mezi oběma muži vznikne napjatá atmosféra a Manya je nucen opustit Hordubalův statek. Milenecký vztah mezi Polanou a Štěpánem ale nekončí. Společně se smluví, že Hordubala zabijí, a svůj plán uskuteční. Druhý díl popisuje vyšetřování Hordubalovy vraždy a zprostředkovává čtenáři jiný pohled na okolnosti, které zločinu předcházely. Ve třetím díle je ukázán pohled soudu, který v tomto případě má vznést rozhodnutí o vině mileneckého páru.
Povětroň
V této novele je z trosek letadla vytažen bez jakýchkoliv dokladů člověk. Tři svědci jeho umírání (zdravotní sestra, básník a jasnovidec) si tak na základě vlastních představ a zkušeností vytvářejí představu o umírajícím.
Obyčejný život
Drážní úředník v penzi líčí svůj "obyčejný život" v pamětech a zamýšlí se nad ním. Postupně dochází k přesvědčení, že se vlastně skládá z mnoha osobností, které dohromady tvoří jeho osud.
Celkové myšlenkové vyústění trilogie je pro člověka příznivé, Čapek je přesvědčen o možnosti pochopit jeden druhého. Jakási prvotní skepse se mění ve víru, že vzájemné poznávání a porozumění vede i k lepším vztahům. S noetickou trilogií souvisí i poslední, nedokončené románové torzo Život a dílo skladatele Foltýna.
d) Karlovo varování před totalitou
Je přirozené, že tak citlivý člověk, jakým Čapek byl, nemohl nereagovat na politické dění ve 30. letech. Čapkův postoj, tedy jasné a ostré vystoupení proti fašismu, byl jen logickým vyústěním demokratických zásad, jež spisovatel zastával po celou svou uměleckou dráhu. Jasným protifašistický akcent tedy mají především dramata Bílá nemoc a Matka.
Bílá nemoc
Ústředním motivem dramatu je konflikt mezi doktorem Galénem, charakterním, přirozeně inteligentním a skromným člověkem, a diktátorem Maršálem, který má jasné rysy fašistického vůdce. Jediný dr. Galén má lék proti smrtelné bílé nemoci a je ochoten ho poskytnout nemocnému diktátorovi jen za slib míru. Zápas doktora je tragický, protože snaha využít v boji proti násilí jediného, zato mocného prostředku, tedy léku, ho nutí porušovat příkaz lékařské etiky poskytnout pomoc každému, kdo ji potřebuje. Tento tragický hrdina ani nemůže jinak skončit, je ušlapán zfanatizovaným davem, když se blíží k cíli svého zápasu. To vše v souladu s
Čapkovým přesvědčením, že sebeušlechtilejší jedinec je slabý v boji proti organizovanému zločinu.
Matka
Autorkou námětu je Olga Scheinpflugová a jedná se o reakci na válku ve Španělsku. Matka vede v dramatu dialogy a spory s mrtvými muži své rodiny (manžel padl v boji, protože nechtěl poskvrnit čest nesplněním špatného rozkazu, syn Ondra zemřel v boji se zhoubnou nemoci, syn Jiří zahynul jako letec při pokusu o překonání výškového rekordu, dvojčata Petr a Kornel padnou v občanské válce), naživu zůstává jen Toni, jehož matka úzkostlivě střeží. Jak správně napsal pan Macháček, v dramatu je proti sobě postaveno dvojí pojetí života: mužský princip, který stále směřuje k plnění úkolů nadosobních, přesahující lidské soukromí, a princip ženský, soustředěný na zachování života, jeho nejzákladnějších hodnot. Žena v konfliktu těchto dvou elementů vždy trpí a doplácí.
e) Karel Čapek a pohádky
Základní charakteristické rysy Čapkových pohádek:
1) Svět těchto pohádek není fantastický nebo vyloženě nadpřirozený. Pohádkové bytosti jsou
polidštěny, víly, rusalky a další mají lidské vlastnosti, dokonce s lidmi přirozeně komunikují.
2) Místem děje jsou často zkutečná místa (Úpice, Hronov..).
3) U Čapka nenajdeme vyloženě „zlou“ postavu, loupežníci jsou spíše k politování, ostatní mají své lidské slabiny.
4) Hlavním znakem je doslova rozkošnická záliba ve vypravování, hromadění synonym, užívání
novotvarů apod.
Devatero pohádek – a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek, Dášenka čili život štěněte
f) Další známá díla
Boží muka a Trapné povídky – povídky, jež inklinují již k hlubším filosofičtějším pojetí (opakují se motivy tajemství, zázraku, transcendenta).
Povídky z jedné kapsy – sám Čapek označil tyto čtenářsky oblíbené povídky jako noetické, v nichž poznává a objevuje skutečnost, a povídky justiční, kde převládá otázka jak trestat. Základní osou všech je pak hledání pravdy a spravedlnosti (např. Šlépěje, Básník, Rekord, Případ dr. Mejzlíka)
Povídky z druhé kapsy – i zde je osobitě zpracován detektivní žánr, odhaluje se zločin, opět se ale ozve pocit, že člověk není ve svém jádru zlý (např. O lyrickém zloději, Sbírka známek, Balada o Jurovi Čupovi)
Ze života hmyzu – drama – alegorický pohled na svět hmyzu, který představuje různé lidské vlastnosti a lidské typy. Na záchranu skutečných hodnot vystupuje tulák, který nejprve mraveniště nezaujatě pozoruje, ale nakonec se z pozorovatele stane aktivním účastníkem děje a rozšlapává mravenčího vůdce. Napsáno spolu s bratrem Josefem.
Žádné komentáře:
Okomentovat