I. Existencialismus
Některé základní myšlenky existencialismu: Je uznávána jen a jen existence jedince; zabývá se problematikou bytí člověka v soudobém světě; vidí člověka opuštěného Bohem, sleduje jeho osamocení; život člověka je starost; člověk je sice svobodný, ale to si uvědomuje až v mezních a vyhrocených situacích; tolik úzkosti, strachu a existenčních starostí!
Albert Camus (1913 – 1960)
Francouzský prozaik, dramatik, publicista, filosof. Narozen v Alžírsku, chudé rodinné podmínky. Otec byl dělník a matka uklízečka. Tatínek zemřel v 1. sv. válce. Camus vystudoval střední školu i universitu na stipendium. Měl rád divadlo, řídil amatérský kroužek, potom pracoval jako novinář. Ve svých článcích se zastává domorodců > kritika vládních kruhů > z Alžírska byl vyhoštěn, dostává se do Paříže. V roce 1957 získává Nobelovu cenu za literaturu, v roce 1960 umírá tragicky při autonehodě.
Cizinec
Novela, krátký román, děj se odehrává v Alžírsku. První část – Mersault – v první osobě vypráví svůj příběh, pochová matku, která zemřela v útulku, její smrt v něm nevyvolá žádný cit, žádný smutek, necítí bolest, sblíží se s kolegyní Marií a seznámí se s podivným sousedem Reymondem, který má spor se skupinou Arabů, na konci 1. části Mersault vystřelí na jednoho Araba a zastřelí ho. Ve druhé části Mersault popisuje vězení, výslech, soudní proces a odsouzení k trestu smrti. Ve společnosti ostatních lidí se cítí být cizincem, není schopen komunikovat, všechno, co přináší život mu připadá náhodné a absurdní, jeho postoje četně odmítnutí duchovní útěchy naznačují osamělý protest, smrt přijímá vyrovnaně a klidně.
Mor
Alegorie, podobenství, mor – symbol fašistické okupace, v širších souvislostech symbol universálního lidského zla a nebo představitel individuálního zla. Hlavním hrdinou je Rieux, lékař v městě Oranu, bojuje proti moru a proti smrti, ale necítí se být hrdina, jelikož je to jeho práce. Vypráví ve 3. osobě bez emocí věcně, mor je zlikvidován a lidé jásají, ale doktor je skeptický, jelikož mor může zaútočit znovu..
Pád, Mýtus o Sisyfovi
Jean Paul Sartre (1905 – 1980)
Francouzský dramatik, prozaik a filosof. Byla mu udělena Nobelova cena. On ji však odmítl, protože celý život psal proti podobným organizacím a cenám.
Zeď – soubor 5 novel, nejznámější je novela Zeď: Děj se odehrává za španělské občanské války ve věznici s odsouzenci na smrt. Zeď je jednak odděluje v jejich samotě a zároveň je místem jejich popravy. Hlavní hrdina (komunista Ibbieta), si uvědomí absurditu svého života a udělá si ze svých věznitelů žert. Udá svého velitele, že se ukrývá v márnici na hřbitově (bezpečně ví,
že tam není). Těší se na zklamané věznitele, ale dostává milost, jeho vůdce se totiž rozhodl změnit úkryt a byl zde nalezen.
II. Beat generation
Jedná se o generační hnutí v USA v 50. letech, které se vzbouřilo proti konzumnímu ideálu prosperující americké poválečné společnosti. Bylo vnitřně různorodé, proto je těžké toto hnutí celkově charakterizovat. Beatníci se vysmívali tradičním americkým hodnotám, jakými jsou bohatství, rodina, jistá loajalita či národní hrdost. Odmítali rovněž společnost s její disciplínou, dobrými mravy, s její morálkou. Protest beatníků byl vesměs negativní. Hlavní snahou autorů je nezařadit se mezi konzumní společnost!
Několik skutečností:
1) hledání vnitřní svobody beatníků vede k různým formám anarchistické výstřednosti, jakou je šokující móda, nebo naopak odvržení jakékoli péče o zevnějšek
2) je zde vědomá snaha docílit jakési extáze – prostředkem není jen džezová hudba, tuláctví či rychlá jízda automobilem, ale rozkoš je i uměle vyvolána narkotiky a alkoholem (s tím logicky souvisí i sexuální nevázanost)
3) sklon vyznávat praktiky Dálného východu – studium zenbudhismu představovalo další odmítavé gesto vůči myšlenkovým tradicím západní civilizace
Allen Ginsberg (1926 – 1997)
Maminka byla židovská emigrantka z Ruska, byla psychicky nemocná > psychiatrická léčebna, Ginsberg k ní měl silný citový vztah, otec byl středoškolský učitel AJ, psal verše > vliv na Ginsbergův zájem o literaturu. kontroverzní básník, hledání sebe sama, v tvorbě spojil velmi osobní témata s veřejnými, vyzíval k toleranci a ke vzájemnému pochopení, hodně cestoval a v roce 1965 navštívil Prahu a byl zvolen králem studentského majálesu, vyhoštěn komunistickou mocí, nepřijatelný pro oficiální kritiku, napadán jako šílený narkoman a nestydatý homosexuál.
Kvílení
Poema, kvůli které proběhl v USA soud, jestli má, či nemá uměleckou hodnotu. Hlavní a nejzajímavější básní je zde Kvílení pro Carla Solomona, který vysvětloval Ginsbergovi surrealismus a dadaismus. Se Solomonem se seznámil ve Státní psychiatrické léčebně v New Yorku. Báseň je věnovaná předním představitelům Beat Generation J. Kerouacovi, W. S. Burroughsovi, a Nelu Cassadymu. Tato litanická báseň je svědeckou výpovědí o „generaci zničené šílenstvím“, která se za pomoci drog, alkoholu a orientální filosofie a hudby
snažila uniknout z amerického pekla. Báseň má formu rapsodického nářku. Toto dílo se stalo svým způsobem manifestem celé beat generation.
Kadish a jiné básně
Nejvýznamnější je báseň – žalozpěv Kadish za Naomi Ginsbergovou. Kadish znamená hebrejskou modlitbu za mrtvé. Zde je oslavovanou osobou jeho matka. Báseň je nejen žalozpěv za matku, ale i poémou o židovstvu, ale především dialogem s ideou. Je psána volným veršem.
Král majálesu
Báseň, kterou napsal v letadle, po svém vyhoštění z Československa. Tato báseň je výrazem odporu k totalitnímu komunistickému režimu a sympatií s českými studenty.
Jack Kerouac (1922 – 1969)
Americký prozaik, narodil se v Lowellu, krátce studoval, za 2. sv. války se přihlásil do námořnictva; společnost bohémů, výstřelky, zaujat jazzem a budhismem. Napsal 2 cykly, v jednom vzpomíná na domov, rodinu a přátelé (město a velkoměsto) a ve druhém píše romány ze silnice, cest..
Na cestě
Objevuje se zde jeho častý motiv toulání. Lze říci, že je to cesta od tahu k tahu. Je psáno jako odpověď na otázku Joan Andersové co vlastně na cestě po spojených státech dělali. Tento román údajně napsal během tří týdnů na 30ti metrovou roli japonského kreslícího papíru, bez jakéhokoli členění na odstavce, kapitoly a bez interpunkčních znamének. 6 let pak trvalo, než dílo přepsal do podoby, ve které mohlo být vydáno. Toto dílo se stalo manifestem beatniků. Pojednává o začínajícím spisovateli jménem Sal Paradise (smutný ráj), který se se svým přítelem Deanem toulá po USA. Vyhledávají vzrušení ve kterém hledají podstatu života. V postavách lze rozpoznat další beatniky pod pozměněnými jmény.
Big Sur
Děj se odehrává převážně v době, kdy Kerouac žil v malém srubu v horách Big Sur. V románu hraje jednu z ústředních postav Kerouacův dlouholetý přítel a další významný představitel B. generation L. Ferlinghetti.
Lawrence Ferlinghetti (1919)
Narodil se italským rodičům v USA, ale mládí prožil ve Francii, kde pobýval i začátkem druhé světové války, poté sloužil u amerického námořnictva. Válka ovlivnila Ferlinghettiho pozdější politickou aktivitu, jeho někdy téměř pacifistický postoj, podle některých kritiků, získal když byl poslaný do Nagasaki šest týdnů potom, kdy bylo město zničeno atomovou bombou. Roku 1953 založil spolu s Petrem D. Martinem paperbackové nakladatelství City lights books, ve kterém vyšla velká část knih beat generation.
Lunapark v hlavě – Tato sbírka obsahuje jeho nejúspěšnější básně, je psána volným veršem.
Charles Bukovski (1920 – 1994)
Původem z Německa (Ardeny), americký prozaik a básník; ve 3 letech se s rodinou přestěhoval do L. A. Nerovnosti v rodině, minimální sebevědomí, svou tvorbou a stylem života je řazen k bídníkům. Píše povídky, básně i romány, v některých dílech pseudonym Henry Chinaski.
básně: Čas k posrání, Sex
povídky: Všechny řitě světa i ta má
romány: Poštovní úřad, Hollywood, Šunkový nářez
III. Absurdní drama
Především drama, začíná se prosazovat od 50. let 20. století. Absurdita je zde životním pocitem bezmocného člověka – lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace, vládne pocit odcizení.
Další základní rysy:
Člověk je v absurdním dramatu ukázán v situaci úzkosti; nepřítomnost souvislého děje; neexistuje psychologická motivace jednání postav – nemá smysl hledat v rozhovoru logiku; devalvace jazyka, která ztrácí svou sdělovací funkci.
Samuel Barclay Beckett (1906 – 1989)
Byl to irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla. Narodil se ve Foxrocku u Dublinu. Po ukončení studia, pracoval jako učitel. (Sorbonna). V roce 1930 se vrátil do Irska, kde u něj propukly deprese, které léčil v psychiatrické léčebně. Po svém propuštění z léčebny několik let cestoval po Evropě. Roku 1938 se Beckett odstěhoval do Francie. V průběhu druhé světové války se Beckett angažoval v protifašistickém odboji francouzské hnutí odporu. Roku 1942, odchází do jižní Francie, kde žije do konce války na venkově, a pracuje jako zemědělský dělník. Po skončení druhé světové války se Beckett vrací do Paříže, kde žije až do smrti. Roku 1969 mu byla udělena Nobelova cena.
Čekání na Godota
Drama, která se dočkalo nesčetných, mnohdy protichůdných výkladů. Hlavní hrdinové, staří tuláci a klauni Vladimír a Estragon sedí pod stromem a čekají na kohosi zvaného Godot, jehož příchod se však každý den odkládá. Jejich dialogy, založené na opakování zdánlivě nesouvislých zlomků vět nebo klišé, o nich neříkají nic určitého. Místo protagonistů se hrdinové stávají diváky jakési hry ve hře, jež je stylizovanou vizí útlaku a násilí jako odvěkých pout lidské společnosti. Velkohubý tyran Pozzo v této hře oslepne, jeho žvanivý otrok Lucky, padající pod tíhou břemen a ranami biče, se marně bouří a nakonec oněmí. Reakcí na tuto podívanou, která však nenabízí žádné východisko, je drsná, částečně pantomimická hra obou hlavních hrdinů. Nakonec si pohrávají s možností sebevraždy, ale daleko jednodušší je čekat dál na vykoupení.
IV. Postmodernismus
Jednoduše a srozumitelně řečeno – postmodernismus je od 60. let přirozenou reakcí proti modernismu, který se vyčerpal a již neměl člověku co říct.
Umberto Eco (1932)
Je to italský sémiolog, estetik, filozof a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny a avantgardy 60. let 20. století. Od roku 1971 profesor na katedře sémiotiky na univerzitě v Bologni. Prezident Univerzity San Marino, kde založil International Center for Semiotic and Cognitive Studies.
Jméno růže
Mladý novic benediktýnského kláštera v Melku Adso doprovází učeného františkánského mnicha Viléma z Baskervillu na cestě po italských opatstvích. Na své cestě dorazí do opatství, kde má proběhnout schůzka zástupců císaře a papeže. Hned po příjezdu je Vilém požádán místním opatem Abbem aby vyšetřil záhadnou smrt mladého mnicha a skvělého iluminátora Adelma z Otranta. Vilém, který byl dříve inkvizitorem, se ihned pustí do pátrání. Mrtvých ale stále přibývá, za jeden týden je v opatství nalezeno pět mrtvých, mimo Adelma z Otranta přijde o život za záhadných okolností také znalec Řecka a řečtiny Venantius ze Salmeku, mnich Berengar z Arundelu, bratr herbarista Severin ze Sankt Emmeramu a knihovník Malachiáš z Hildesheimu. V pozadí těchto událostí se bez jakéhokoliv úspěchu sejde schůzka zástupců papeže a císaře, která má pojednávat o koncepci světské vlády, Adso ze zamiluje do vesnické dívky
a inkvizitor Bernard Gui si odvede z opatství do Avignonu cellararia Remigia, mnicha Salvátora a dívku, do které se Adso zamiloval aby je zde usvědčili. Vilém při rozhovorech s mnichy a služebnictvem odhaluje stále nové skutečnosti o životě v opatství a o historii mnichů. Celý příběh má rozřešení labyrintu knihovny, kde se starý a slepý mnich Jorge schová se ztracenou Aristotelovou knihou smíchu. On je rozřešením celého případu, podle něj se všechny vraždy řídily "rukou boží" protože řada zločinů sledovala "rytmus sedmi polnic z Apokalypsy : kroupy pro Adelma, a byla to sebevražda. Krev pro Venantia, a byl to jen podivný nápad Berengarův, Voda pro Berengara a byla to jen náhoda. Třetina nebes pro Severina, a Malachiáš ho udeřil astrolábem, protože neměl nic jiného po ruce. Nakonec škorpióni pro Malachiáše. Proč jsi mu ale řekl, že ta kniha má v sobě sílu tisíce škorpiónů?" Knihu, kterou chtěli mniši číst, napustil velice nebezpečným jedem. Když Vilém zjistí pravdu, Jorge začne pojídat otrávené stránky knihy, aby se naplnilo i poselství sedmé polnice. "Zachovej v tajnosti, co se ozvalo v sedmeru zahřmění, a nic nepiš. Vezmi knihu a sněz ji, v žaludku ti zhořkne, ačkoli v tvých ústech sladká jako med." Jorge se pokusí Viléma a Adsa uvěznit v tajné místnosti labyrintu. Nepodaří se mu to a když ho Vilém s Adsem doženou, zapálí celou knihovnu. Množstvím knih a příčinou větru se oheň rozšíří na celé opatství, ze kterého nakonec zbudou jen trosky.
Žádné komentáře:
Okomentovat