Zadání: Humor a satira v české literatuře: Cíle a typické prostředky satiry. Staročeské satirické skladby. K. Havlíček, S.Čech, J. Hašek, K. Poláček, V. Páral, B. Hrabal.
Žánr se vyvíjí od 2. poloviny 19. století. Na počátku dílo J. Verna; opírá se o poznatky vědy a techniky; často operuje s neexistujícími, ale hypoteticky možnými objevy. Díla se odehrávají v různých časových rovinách na různých místech (vesmír, hlubiny, oceán, smyšlené země..). Často v dílu ukazují i nové negativní důsledky, které by věda mohla přinést lidské společnosti. Řada děl pesimistických (zánik civilizace, boj s mimozemšťany a pod.)
I. Cíle a typické prostředky satiry
● Satira – literární a umělecké dílo, odsuzující výsměchem, sarkasmem, ironií, vtipem a nadsázkou záporné společenské jevy, lidské vlastnosti a vztahy. Ve všech dobách existují ve společnosti jevy, které odporují jejímu ideálního uspořádání, jsou to lidské vlastnosti (omezenost, ziskuchtivost, touha po moci, pýcha), aktuální společenské jevy příznačné pro určitou dobu (bída, absolutistická moci) i jevy nadčasové (byrokracie, kariérismus, válka). tyto jevy napadá satira. Cílem satiry je prostřednictvím výsměchu dosáhnout nápravy jevů. K tomu satira používá specifické prostředky:
• Ironie – posměšné úmyslné použití slov v opačném významu (K. H. Borovský – Bach posílá
pozdravení).
• Sarkasmus – jízlivý výsměch, bývá cynický až nenávistný (Ach, ty vládo, převrácená vládo …).
• Nadsázka – zesměšňuje zveličením daného jevu.
• Absurdní zobrazení – mezi skutečností a zdravím rozumem je takový rozpor, že situace spíš působí hrůzně než směšně (Havel).
• Groteskní – spojuje jevy, které se navzájem vylučují, neodpovídají zdrav. rozumu (Hašek – Švejk jede k odvodu na vozíku).
● Satirické žánry:
• Anekdota – krátká příhoda s nečekaným vtipným zakončením.
• Epigramy – krátké satirické útočné básně, obyčejně dvoudílné. V první části určitý problém
(představa). Ve druhé části zaujímá určité stanovisko – pointa.
• Dále se zde užívají žánry jako např.: aforismy, alegorické eposy, humoristické povídky, parodie, veselohry, frašky, komedie, grotesky a mnoho dalších.
● Jazyková stránka – často výrazy hovorové, obecná čeština (vulgarismy), slang.
II. Staročeské satirické skladby
Ve 14. století se poprvé objevují satirické skladby. Autory jsou žáci. Je v nich vtip, střídají české verše s latinskými, kritizují život: “U učení nedbejme, příjemné je neznat nic, v mládí se jen starejme, kde radosti urvat víc. O vážné se starat věci, pro staré je akorát, mladým lidem sluší přeci, neustále laškovat...” Píseň veselé chudiny - patří k studentské literatuře, kritika samotných studentů, jsou nuceni jíst, co jim s lítostí předloží. (viz mat. ot. č. 2).
Vrcholem satiry 14. století je skladba Podkoní a žák psáno formou rozhovoru mezi panským sluhou a studentem. Spor, kterému autor přihlíží, končí rvačkou a autor prchá. 1. podkoní kritizuje život studenta; 2. naopak; 3. podkoního vychvalování; 4. žákovo vychvalování. (viz mat. ot. č. 2).
Ve 14. stol. vzrůstá v lit. úloha měšťanstva a v tvorbě se objevuje všední život. Sklon ke kritice mají skladby Hradeckého rukopisu – desatero přikázání boží, satiry o řemeslnících a konšelích. Autor odsuzuje nepoctivost a nesvědomitost řemeslníků pekař peče malé housky, konšelé berou úplatky.
Balada o lišce a džbánu – satira – mluvčí šlechty Flaška z Pardubic; jinotaj – Nová rada, hájí pozice šlechty a církve, mladý král lev (Václav IV.) si pozval na dvůr různá zvířata, která radila podle sebe.
III.Další (novější) satirické skladby
Karel Havlíček Borovský (viz mat. ot. č. 8)
Napsal celkem (bez epigramů) tři satirické skladby: Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra. Všechny byly napsány v Brixenu, kde byl K.H.B. ve vyhnanství.
Tyrolské elegie - Havlíček popisuje své zatčení a cestu do Brixenu. Jak chce RU řídit státy, když jeho policisté neuřídí ani čtyřspřeží. Rakouská vláda by měla přepřahat.
Křest sv. Vladimíra – legenda, nedokončený epos o zániku pohanství na Rusi. Obecná satira na náboženství, církev a absolutismus. Havlíček se snažil obejít cenzuru – děj do Kyjevské Rusi. Začíná výzvou kyjevského knížete k bohu Perunovi, aby přišel hřmít na carův svátek. Perun odmítne. Car boha utopí v Dněpru. V Rusku zavládne chaos. Církev nutí cara, aby vypsal konkurz na boha. Sjíždějí se zástupci církví římských, řeckých, židovských a všichni tvrdí, že ta jejich je “nejcírkvovitější”. Světská moc se neobejde bez moci církevní.
Král Lávra - příběh krále s oslíma ušima a holiče, jenž se svěří do vrby.
Svatopluk Čech (viz mat. ot. č. 9)
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce - satira nepříliš ostrá
Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do 15. Století - jeví se jako blahobytný měšťák, nekulturní, neuvědomělý. Chová se zbaběle, kam vítr, tam plášť.
Hanuman - veršovaná satira odsuzuje bezduché napodobování (opičení) cizích vzorů.
Jaroslav Hašek (viz. mat. ot. č. 16)
Od svých 18. let otiskuje povídky, byly vydány celkově. Trampoty pana Tenkráta; Můj obchod se psy a jiné humoresky; Dobrý voják Švejk (1912 povídka); Dobrý voják Švejk v zajetí (1917 další povídka) ; Osudy dobrého vojáka Švejka za Světové války (1921 - 23) - román o Švejkovi, 4.díly: V zázemí , Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku.
Charakteristika Švejka - jeví se jako hlupák v rakouské uniformě, prosťáček. Je však všemi mastmi mazaný, neustává v mluvě, vždy poslední slovo, stále něco s něčím srovnává. Svým
způsobem dobrák od kosti. Plní doslova rozkazy nadřízených. Přestože své historky vymýšlí, vypadají velice realisticky. Citace vojenských rozkazů, vyhlášky, přísloví, průpovídky.
Jazyk - Pražština, obecná čeština, vojenský slang, vulgární výrazy, zkomolená němčina.
Haškova satira - Zaměřená proti přežitkům rakouské monarchie, odpor člověka proti vládě, navazuje na tradice českého humoru.
Stavovské rozdíly - Panský šafář a panský správce. Šafář ožralý, správce veselý.
Karel Poláček (viz mat. ot. č. 16)
Dům na předměstí - trefná kritika maloměšťáctví.
Okresní město - pentalogie. Poláčkův pohled na měšťáka před 1.světovou a během ní. Ukazuje, že lidé nemohou “překročit svůj stín”(buzerace v ústavu buzerace na vojně).
Bylo nás pět
Bohumil Hrabal - Postřižiny – více otázka č. 21
Vladimír Páral – více otázka č. 22
Žádné komentáře:
Okomentovat