Počátek 19. století – do konce 20. let 19. století. Druhá generace obrozenců si neklade jen cíle jazykové, ale usiluje o rozvoj kultury v národním jazyce. Vliv preromantismu.
Program této generace:
1) Vytvořit obraz slavné minulosti národa (Josef Palacký)
2) Propagovat myšlenku slovanské vzájemnosti. Češi jsou sice malý národ, ale patří k velké skupině slovanských národů. Obrozenci zdůrazňovali spolupráci všech slovanských národů, především v oblasti kulturní, ale i politické. Víra v Rusko, které bylo tehdy jediným svobodným slovanským národem. (Kollár, Čelakovský)
3) Klást důraz na národní specifičnost. Literatura má obsahovat problematiku českého národa a má být psána česky.
4) Zvýšit zájem o literaturu a lidovou slovesnost. (Čelakovský, Erben)
Josef Jungmann (1775 – 1847)
Je vůdčím představitelem. Narodil se v Hudlicích u Berouna. Vystudoval nejprve gymnázium a poté filosofii a práva. Jako středoškolský profesor působil nejdříve v Litoměřicích a od roku 1815 v Praze na Staroměstském gymnáziu.
Oldřich a Božena – první česká romance
Vědecká díla:
Rozmlouvání o jazyku českém
Jsou to dvě stati, ve kterých vyjádřil program své generace. Jungmanova generace pokládá za Čecha pouze toho, kdo česky mluví, a ne každého, kdo v Čechách bydlí (jako generace Dobrovského).
Historie literatury české
Jungmann zde vylíčil dějiny české literatury od nejstarších dob až po současnost. Tuto dobu rozdělil na šest období a v každém uvádí politické a kulturní poměry, stav jazyka a literaturu a přehled literárních památek.
Slovesnost
Jedná se o první česky psanou učebnici. Je rozdělena na dvě části: 1. část – Teorie literatury, 2. část – Slohová čítanka
Překladatelská činnost:
Při překládání musel Jungmann rozšiřovat slovní zásobu češtiny, a to několika způsoby: 1. Obnovováním starých českých zapomenutých slov, 2. přejímáním slov z cizích jazyků (z ruštiny, polštiny: luh, dolina), 3. vytvářením slov nových (např. ohromný, úsvit).
Překlady: z angličtiny: epos J.M.Milton – Ztracený ráj, z francoužštiny: R. de Chateaubriand – Atala, J.W. Goethe – Heřman a Dorota, z ruštiny: autor neznámy – Slovo o pluku Igorově.
Česko – německý slovník
Má pět dílů. Odbornou terminologii zde vytvořili vědci z různých vědních oborů (Jan Evangelista Purkyně, Josef Svatopluk Presl).
František Palacký (1798 – 1976)
Narodil se na Moravě v Hodslavicích. Studoval v Trenčíně a v Bratislavě. Poté pracoval jako vychovatel ve šlechtických rodinách. V roce 1823 přichází do Prahy, kde pracuje jako historik a účastní se organizování politického a kulturního života. Svými politickými názory patřil k liberálům. Byl stoupencem austroslavismu (zachování Rakouska, ovšem v podobě samostatných národních celků). Jeho politické naděje byly zklamány v roce 1867 po vytvoření Rakouska-Uherska, kdy začíná věřit, že si český národ dobude samostatnost a vytvoří vlastní stát.
Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě
V tomto historickém díle vylíčil Palacký české dějiny od nejstarších dob až do roku 1526 (nástup Habsburků na český trůn). Nejvýše hodnotí dobu husitskou, především pro její demokratické prvky, pokus pro spravedlivější sociální vztahy ve společnosti a rovnost. Zdá se mu, že celými českými dějinami prochází neustálý boj Čechů s Němci. Věří, že historický vývoj vede k uskutečňování zásad humanity.
Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861)
Původem byl Slovák. Psal hlavně díla vědecká, z nich nejznámější jsou:
Slovanské starožitnosti
V tomto historickém díle vylíčil nejstarší dějiny Slovanů až do konce 10. století. Sanžil se zde dokázat, že Slované jsou společně s Řeky, Římany a Germány spolutvůrci evropské kultury.
Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích
Slovany zde pokládá za jeden národ a slovanské jazyky považuje za nářečí. Ukazuje zde význam a velikost Slovanů.
Počátky novočeského básnictví, obzvláště prozódie
Propaguje zde časomíru. Napsal společně s Palackým.
Spory o rukopisy
V letech 1817 – 1818 byly nalezeny dva Rukopisy, královédvorský a zelenohorský. Rukopis zelenohorský měl údajně vzniknout v 10. století. Z něj je nejznámější báseň Libušin soud. Rukopis královédvorský údajně pocházel ze 13. století a obsahoval básně s historickými tématy, například Oldřich a Boleslav, O velikých bojích křesťana s Tatary).
V pravost těchto rukopisů nevěřil Dobrovský, zatímco Palacký a Šafařík byli přesvědčeni, že se jedná opravdu o díla staré české literatury. Spor o pravdivosti Rukopisů byl ukončen důkazy, že se jedná o padělky.
To dokázali profesoři pražské univerzity Masaryk, Gebauer a Hostinský. Za autory rukopisů byli osnačováni Václav Hanků a Josef Linda. Byla to snaha nahradit absenci starobylých básnických děl v české literatuře (většina evropských národů tak starou poezii má).
Žádné komentáře:
Okomentovat