Karel Havlíček Borovský (1821 - 1856)
Novinář, básník. Pocházel z Borové u Přibyslavi, gymnasium vystudoval v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě. Potom studoval v semináři na kněze, ale pro své vlastenecké názory byl vyloučen. Při studiu v universitní knihovně v Praze se seznámil s Josefem Šafaříkem, tehdy již známým učencem. Na jeho doporučení bylo Havlíčkovi nabídnuto místo vychovatele v Moskvě. Domů se vrátil rozčarován carským Ruskem. Pobyt v Rusku měl pro něho význam hlavně v tom, že hlouběji poznal ruskou literaturu, Přeložil Gogolův román „Mrtvé duše“ a napsal Obrazy z Rus.
Havlíček po svém návratu píše epigramy (krátké útočné básně), kterými ironizuje byrokracii, šlechtu, církev, feudální stát vůbec, některé lidské vlastnosti. Využil přímluvy Palackého a v roce 1846 přijal místo redaktora Pražských novin. Zahájil zahraniční rubriku, vyzval ke sbírkám určeným pro založení průmyslových škol. Žádá ústavu pro Čechy a Moravu. V dubnu 1848 se Havlíček osamostatnil a vydává Havlíčkovy Národní noviny. Píše velmi ostré články proti ústavě, žádá národní samostatnost. V roce 1849 jsou Národní noviny zastaveny, potom zrušeny. Havlíček se dostává před soud. Raději odchází do Kutné Hory, kde vydává časopis Slovan. V té době je již velmi populární. Vláda chce dokonce povolení na tento časopis od Havlíčka odkoupit, on nepřijímá. V roce 1851 proběhl nad Havlíčkem v Kutné Hoře soud, na kterém se sám skvěle
obhájil. Mistr Bach však zařídil, aby bylo vládou schváleno Havlíčkovo vypovězení. Havlíček byl nucen zastavit vydávání Slovanu a přestěhoval se do Německého Brodu, kde byl zatčen.
Byl vyhoštěn do Brixenu, kde žil tři a půl roku a těžce onemocněl (TBC). Po návratu do Prahy byl přijat českými lidmi rozpačitě (báli se). Pouze Němcová a Frič se k němu veřejně hlásili a Palacký mu napsal dopis. Vrchol Havlíčkovy básnické činnosti tvoří tři básnické skladby, které vznikly za pobytu v Brixenu.
Tyrolské Elegie - satirické vylíčení Havlíčkova zatčení:
...Dvě hodiny po půlnoci,
když na třetí šlo,
tu mi dával žandárm u postele
šťastné dobrýtro...
Dále pak líčí cestu přes zimní Alpy, při které se splaší koně a jeho strážci vyskákali z vozu:
...Ach ty světe, obrácený světe!
Vzhůru nohama ve škarpě leží stráž,
Ale s panem detektivem samým
kluše ekypáž...
Satirická báseň Král Lávra je volné zpracování irské pověsti o celkem dobrosrdečném králi, který se stydí za své dlouhé uši, a proto dá holiče vždy pověsit. Jednou padl los na holiče Kukulína. Když ho vedli k šibenici, jeho stará matka se vrhla královi k nohám, ten mu dal život a udělal ho dvorním holičem. Kukulín nevydržel svou přísahu a tajemství o králových uších svěřil alespoň vrbě. Muzikanti spěchají na královský ples a basista si udělal z prutu vrby kolíček. Basa na plese začala zpívat - Král Lávra má dlouhé oslí uši. Král se mezitím změnil a jeho nedostatek poddaným nevadil. Báseň je satira na omezenost panovnického absolutismu.
Nejdelší Havlíčkovou satirou je Křest svatého Vladimíra. Na základě historické látky z ruských kronik útočí Havlíček proti carovi a církvi. Car Vladimír přikáže bohu hromu Perunovi hřmít na jeho svátek. Perun odmítne, car ho nechá přivázat za koňský ohon a utopit v Dněpru.. Bez boha však lidé odmítají poslouchat. Car vypíše konkurs na nového. Konkursu se účastní mnohé církve a tvrdí, že jsou nejlepší. Účastní se i čeští jezuité. Báseň je velmi aktualizovaná, spolu s Perunem je totiž také odsouzen jeden novinář, když chybějí zákony, tak zasedne vojenský soud atd. Jsou zde dobové narážky na zneužití církevní i státní moci. Tato báseň se šířila v opisech, byla velmi populární.
Pohřeb Havlíčkův vyburcoval Čechy. Účastnily se ho tisíce lidí z celých Čech.
Žádné komentáře:
Okomentovat