Zadání: Generace májovců a její přínos české literatuře – J. Neruda, V. Hálek, K. Světlá, J. Arbes. Literární tvorba ruchovců a lumírovců – S. Čech, J. Vrchlický, Sládek, Zeyer.
MÁJOVCI
V roce 1858 vydala mladá literární generace (V. Hálek, J. Neruda, K. Světlá, J. Arbes, V. Šolc, R. Mayer) almanach Máj. Mladí spisovatelé se hlásí k Máchovi, v jeho díle spatřovali to, co sami prožívali, rozpor mezi vznešenými ideály a nemožností je uskutečnit. Přijímali Máchovu revoluční romantiku, požadovali svobodu umělecké tvorby, právo na osobité vidění světa. Romantismus se v jejich tvorbě prolíná s realismem. Usilují o objektivní zobrazení skutečnosti. Dávají přednost přítomnosti před budoucností. Zajímají se o problémy sociální. V jejich díle se objevuje jak městské, tak venkovské prostředí. Odmítají národní specifičnost literatury, zajímají je pohledy obecně lidské (kosmopolitismus) . Snaží se povznést českou literaturu na evropskou úroveň.
Jan Neruda (1834 - 1891)
Patřil mezi nejvýznamnější májovce. Básník, prozaik, novinář, pražský rodák. Otec vysloužilý voják, matka posluhovala u vědce Jáchyma Barranda. Později se rodiče přestěhovali na Malou Stranu, kde si otec otevřel krámek. Zpočátku chodil do německé školy, pak přestoupil na akademické gymnázium, kde se seznámil s Hálkem atd. Po maturitě byl suplujícím učitelem, začal studovat práva, později filozofii, ale studium nedokončil. Byl redaktorem Národních listů, kde působil až do konce života.
První Nerudovo období vrcholí sbírkou Hřbitovní kvítí vyjadřuje zklamání ze soudobého života, cítí se osamocen mezi lidmi, plný žalu a nenávisti. Sbírka nebyla příznivě přijata, přesto se pokládá za jedno ze základních děl nastupující generace.
Sbírky:
Hřbitovní kvítí
Velmi pesimistická. Neruda zde vyjadřuje zklamání z tehdejšího života, kritizuje morálku. Objevuje se tu i sociální otázka, zabývá se chudobou. Nedůvěřuje lásce ani lidem. Cítí se velmi osamělý, roztrpčený. Tato sbírka je určitým protestem proti pokoře. Smutek je tu doplňován pocitem vzpoury proti pokoře. Sbírka nebyla kritiky příznivě přijata, přesto se pokládá za jedno ze základních děl nastupující generace.
Knihy veršů
Dílo je rozděleno na 3 části:
1.) Kniha veršů výpravných (básně se sociální tematikou – Před fortnou milosrdných, Dědova mísa)
2.) Kniha veršů lyrických a smíšených (intimní lyrické básně, věnováno Otci, Matičce – láska k rodičům – a Anně (Holinové) – láska milenecká)
3.) Kniha veršů časových a příležitostných (politická a vlastencká poezie – pesimismus z Bachova absolutismu)
Neruda zde umírňuje svůj pesimismus, nachází smysl svého života – v práci a obětování se celému národu. Projevuje zde lásku k rodičům a lidem vůbec. Tato sbírka je podstatně čtivější než sbírky ostatní, básně jsou kvalitní. I zde však nalézáme jeho chmurné sociální balady.
Zpěvy páteční
Vrchol Nerudovy tvorby, tato básnická sbírka vyšla až po jeho smrti, k vydání ji připravil Jaroslav Vrchlický. Život národa je srovnáván s Velkým pátkem, projevuje víru, že přijde vzkříšení. Vyslovuje se zde k velké lásce k národu a přemýšlí nad naší historií – obrací se k husitství.
Písně kosmické
V této básnické sbírce Neruda opět objevuje smysl svého života, snaží se být optimistou, reaguje na rozvoj vědy a techniky. Oslavuje kosmická tělesa a lidskou touhu po poznání. Objevuje se tu materialistické chápání světa, polidšťuje vesmír. Vlastenecké verše spojuje s vesmírnými tělesy. Toto dílo vyjadřuje pocity všech Májovců.
Prosté motivy
Jedná se o Nerudův intimní deník. Zde se u Nerudy objevuje přírodní tematika. Život člověka přirovnává ke koloběhu ročních období. Jaro = mládí, léto = dospělost, podzim = stáří, zima = smrt. Tato období i popisuje.
Próza:
Povídky malostranské
Jsou považovány za Nerudovo vrcholné prozaické dílo. Vytvořil zde obraz Malé Strany, v době před rokem 1948, na základě svých vzpomínek. Zobrazuje zde typické postavy českého měšťanstva. S humorem líčí jejich vlastnosti, kritizuje místní život. Používá formu novelisticky uceleného příběhu, jindy se jeho vyprávění skládá z řady drobných záběrů všedního života. Hrdinové jsou přesně charakterizováni, každý z nich má jiný projev. Neruda uměl skvěle typizovat. Neruda místo slova povídka používá slovo arabeska, nebo črta (tzn. něco mezi fejetonem a povídkou).
Vítěslav Hálek (1835 - 1874)
Narodil se v Dolínku na Mělnicku, v Praze vystudoval akademické gymnasium. Odmítl přání rodičů stát se knězem a stal se spisovatelem. Zakotvil jako redaktor v Národních listech, kde měl na starost divadelní rubriku.
Proslavil se svou sbírkou Večerní písně (1859) plnou optimismu, napsanou srozumitelnou a zpěvnou formou. Hlavním tématem této sbírky je šťastná láska. Láska člověka činí lepším a žena je Hálkovi dárkyní štěstí.
Druhá sbírka V přírodě. Krajina Hálkových básní je klidná jako básníkův rodný kraj.
Poslední básnickou sbírkou jsou Pohádky z naší vesnice, které vyšly měsíc po Hálkově předčasné smrti. Dějištěm jeho veršů je středočeská vesnice na Mělnicku.
Muzikantská Liduška
Vesnická dívka řekne při svatbě, že se vdává z donucení. Z kostela uteče a pak šílená hledá po muzikách svého chlapce, kterého měla opravdu ráda. Na statku a v chaloupce Jíra, čeledín u sedláka, se zamiluje do sedlákovy dcery Lenky, odcházejí spolu na chaloupku a žijí šťastně. Sedlák onemocní, stará se o něho jeho dcera, jeho druhá manželka se o něho nestará a sedlák se smiřuje s Jírou, Lenkou a spolu žijí šťastně. Teprve nyní si sedlák uvědomí základní hodnoty lidského života.
Na vejminku
Mladý sedlák se velmi tvrdě chová ke svému otci a když zestárne, právě tak se k němu chová jeho syn Josef. Sedlák z vejminku odchází a chodí po kraji žebrotou a Josef se raději odstěhuje.
Poldík rumař
Pražské prostředí Podskalí. Hlavní hrdina je podskalský dělník. Neúspěšně se zamiluje. Po smrti dávné lásky se stará o sokovo dítě.
Karolína Světlá (1830 - 1899)
Pocházela z rodiny Rottovy (Johanna), pseudonym Světlá přejala podle jména rodné vsi manžela. Národní sebevědomí v ní probudil prof. Petr Mužák, její pozdější manžel. Vliv na ni měla Božena Němcová. Literárně začala tvořit koncem padesátých let, kdy překonávala těkou krizi po smrti svého jediného dítěte. T ěké onemocnění jí později ztížilo její literární práci, byla odkázána pouze na diktování.
Pražské prózy: Černý Petříček .
Umělecky nevýraznější částí díla Karoliny Světlé jsou její ještědské prózy. (Kříž u potoka, Vesnický román). Jsou to romány situované do Podještědí, kam Světlá v létě po 30 let jezdila. Největší pozornost věnovala otázkám vztahu muže a ženy a se silným porozuměním kreslila postavy mravně silných žen, které jsou schopny obětovat svou lásku k muži vyšším etickým ideálům. Světlá dokazuje, že skutečné štěstí nelze dosáhnout porušením mravního zákona.
Vesnický román
Antoš žije na rychtářově statku jako čeledín. Po rychtářově smrti si ho o několik let starší rychtářka vybrala za muže. Zpočátku byli poměrně šťastni, později ho rychtářka trýzní svými žárlivými výstupy. Antoš odejde ze statku ke své matce a chce požádat o rozvod a oženit se se služkou na statku Sylvou. Antoše v jeho rozhodování velmi ovlivní jeho matka, která mu rozvod rozmlouvá. Sylva nakonec odjíždí do Prahy jako ošetřovatelka.
Kříž u potoka
Rodinu Potockých pronásleduje kletba, že prvorození synové budou nestálí. Eva se snaží vypořádat s ješitností a neukázněností Štěpána Potockého. Do Evy se zamiluje mladší bratr a Štěpán se stává bezděčným svědkem jeho vyznání. Snad tato scéna, ale především trpělivost Evy Štěpána změní, síla prokletí je zlomena.
Jakub Arbes (1840 - 1914)
Souvisí s ostatními májovci jen volně. Spojuje ho obdiv k Máchovi a vztah k Nerudovi. Arbes se narodil na Smíchově. Studoval na novoměstské reálce, dal se zapsat na techniku, avšak rozhodl se pro literární dráhu a žurnalistiku. Vstoupil do redakce Národních listů jako novinář, živil se psaním.
Arbes je autorem prozaického útvaru zvaném romaneto, nevelkého rozsahem, naplněného dramatickým dějem, který směřuje k výrazné pointě. Podstatou romaneta byl rozpor mezi tajemnými jevy a jejich vědeckým vysvětlením. Nejznámější romaneta jsou Newtonův mozek, Svatý Xaverius, Ukřižovaná.
Arbes napsal několik sociálních románů např. Štrajchpudlíci o smíchovských dělnících.
Vedle romanet a sociálních románů napsal několik studií, např. O Máchovi, O Sabinovi, o historii Pařížské komuny.
Svatý Xaverius
Na Malé Straně visí v chrámu sv. Mikuláše obraz sv. Xaveria. O tomto obrazu se v jedné rodině udržovala pověst, že v kresbě je skryto tajemství (plánek), a tomu, kdo tajemství vypátrá, se podaří najít poklad. Spisovatelův přítel Xaverius došel k přesvědčení, že poklad je na vinici za Smíchovem. Jednou v noci se spolu vydali na místo, které odpovídá rozložení obrazu. Na daném místě opravdu vykopali nějaké kameny. Když mysleli, že narazili na zlato, zašel Měsíc. Oba muži se setkávají po čase ve Vídni ve vězení. Vypravěč je uvězněn jako novinář, Xaverius byl obviněn z krádeže drahokamů z kostela, krádež však nespáchal (ta krádež se stala za noci, kdy kopali poklad). Vypravěč je odhodlán dosvědčit Xaveriovi alibi, avšak ještě před konáním soudu nemocný Xaverius umírá.
Žádné komentáře:
Okomentovat