Lumírovci - „škola kosmopolitní“ navazují na májovce. Vyžadují svobodu umělecké tvorby, hlásají heslo „umění pro umění“ (l´art pour l´art). Odmítají tendenci národní i sociální, inspirují je cizí myšlenkové proudy. Náměty čerpají z domácího prostředí i ze zemí románských Francie, Itálie, Španělsko (Vrchlický), přiklánějí se k anglosaské literatuře (Sládek). Zajímají se o minulost i přítomnost, snaží se povznést českou literaturu na evropskou úroveň.
Jaroslav Vrchlický (1853 - 1912)
Dalším představitelem lumírovců je Jaroslav Vrchlický. Vlastním jménem Emil Frída a narodil se roku 1853 v Lounech. Jeho otec byl kupec. Vrchlický strávil svá dětská léta u strýce faráře v Kolíně, gymnázium vystudoval v Praze a v Klatovech, pak vstoupil do kněžského semináře, ale přešel na filosofickou fakultu. Po studiích pobyl jako šlechtický vychovatel rok v Itálii. Po návratu byl později profesorem literárních dějin na pražské univerzitě. Roku 1908 onemocněl těžkou mozkovou chorobou a zemřel roku 1912 v Domažlicích. Pochován je na vyšehradském hřbitově.
Lyrika:
a) Osobní (intimní) - odráží se v ní různá období jeho života, láska, víra v člověka.
b) Reflexivní - první sbírky vyjadřují pocity štěstí a optimismu, lásku ke své ženě a dětem.
Poutí k Eldorádu, Dojmy a rozmary
V 90.letech prožívá krizi (neshody v rodině, nepříznivá kritika). V básních se objevuje pesimismus, bolest a zklamání.
Okna v bouři - nejznámější báseň: Za trochu lásky šel bych světa kraj
Korálové ostrovy - dosahuje životní vyrovnanosti
Meč Damoklův - vrchol básníkova pesimismu
c) Vlastenecká lyrika
Má vlast
d) Lyrika formalistní
Sonety samotáře
Epika:
Zlomky epopeje - básnický cyklus inspirovaný dílem V. Huga: Legenda Věků. Zachycuje myšlenkový vývoj lidstva od starověku po současnost. Věří v pokrok a naplňování humanistických ideálů. Vysoko hodnotí antiku (zdůrazňováni pozemského života, ideály dobra, krásy) a renesanci (osvobození vlivu náboženství). Současnost vidí jako dobu dočasného úpadku.
Duch a svět (sbírka lyrických básní)
Mythy -vypráví staré české báje.
Selské balady -náměty ze selských bouří 16.a 17.století. líčí boj českého lidu za svobodu a svá práva. Věří, že útlak pomine.
Hilarion, Twardowski (poemy)
Próza:
Loutky – osudovost
Drama: náměty české a cizí
Hippodamie (trilogie) - Námluvy Pelopovy, smír Tantalův, smrt Hippodamie - antika
Noc na Karlštejně - české náměty
Překlady:
Přeložil mnoho děl významných spisovatelů (Dante, Hugo, Tasso) a dva výbory z tvorby francouzských básníků. E.Rostaud: Cyrano z Bergeracu
Josef Václav Sládek (1845 - 1912)
Patřil mezi lumírovce. Narodil se ve Zbiroze roku 1845. Jeho otec byl zednickým mistrem. Po gymnáziu se Sládek věnoval studiu přírodních věd. Po studiích odjel do Spojených států amerických a strávil tam dva roky. Sbíral přírodniny pro Národní museum, pracoval jako dělník na farmách, jako nádeník při stavbě železnice. Nabyl velkých jazykových znalostí. Po návratu byl profesorem angličtiny. Významná byla jeho činnost redaktorská. V polovině 70. let převzal časopis Lumír a redigoval jej až dokonce století. Soustředil kolem sebe spisovatele stejných uměleckých zásad (lumírovce) a ti se snažily povznést českou literaturu na úroveň světovou. Sládek zemřel ve svém rodišti roku 1912.
Jiskry na moři, básně plné upřímného a vlastenectví a protestů proti tomu jak se zachází s Indiány v Americe. Do všech těchto motivů zapadá i otřesná událost mladého Sládkova života, smrt jeho první choti Emílie.
Další Sládkovy sbírky přinášejí osobní uklidnění - Na prahu ráje.
V posledních letech svého života se stal Sládek vyznavačem práce českého rolníka. To vyjádřil hlavně ve sbírce Selské písně
Když Sládek zakotvil pevně v pohodě rodinného klidu a štěstí, chtěl, aby je prožívali i děti. Vytvořil několik básnických sbírek o dětech a věnovaných dětem. Tyto básně dosáhli velké obliby.
Snahy lumírovců se neprojevovaly jen tvorbou původní, nýbrž překladatelskou. Největším překladatelským dílem Sládkovým je básnický převod 32 dramat Shakespearových.
Julius Zeyer (1841 - 1901)
Patřil mezi Lumírovce. Básník, prozaik, dramatik. Narodil se v Praze. Měl převzít rodinný dřevařský podnik. Navštěvoval Reálku, vyučil se tesařem, otec ho poslal na skušenou do Německa, Švícarska a Francie. Zeyera zajímala historie, literatura a archytektura Prahy. Rozhoidl se studovat filozofickou fakultu a věnoval se literatuřě. Hodně cestoval. V roce 1887 se přestěhoval do Vodňan. Zemřel v Praze. Napsal několik románů, např. z prostředí carského dvora Ondřej Černyšev nebo příběh z rytířského světa ze staré Francie Román o věrném přátelství Amize a Amika a jiné romány.
Nejznámějším dílem je Radůz a Mahulena. Tato veršovaná hra (melodrama) se stala známou díky zhudebnění J. Sukem.
Radůz a Mahulena
Radůz, syn magerského krále, zabil při lovu bílého jelena, který patřil sousednímu králi. Radůz je zajat a později přikován ke skále. Zamiluje se do něj princezna Mahulena, dcera dotyčného krále a zbaví ho pout. Její matka ji proklíná a pronáší kletbu. Radůz na Mahulenu zapomene, políbíli
ho jiná žena. Radůz a Mahulena přicházejí do Magury ve chvíli, kdy Radůzův otec umírá. Radůze políbí jeho matka a kletba se naplňuje. Mahulena se mění ve strom. Lidé tento strom uctívají. Jednou, když je strom poražen, vytryskne z něj krev. Radůzovi se vrací paměť a oba jsou kletby zbaveni.
Žádné komentáře:
Okomentovat