Ruchovci - „škola národní“ - S. Čech, L. Quis, E. Krásnohorská.
Almanach Ruch byl vydán v roce 1868 na počest položení základního kamene k Národnímu divadlu. Navazují na ideály národního národního obrození. Zdůrazňují vlastenectví, myšlenku slovanské vzájemnosti, zajímají se o otázky národní i sociální, o historii i současnost. Náměty z českého prostředí (především venkov) a ze světa slovanského.
Svatopluk Čech (1846 – 1908)
Narozen v Ostředku u Benešova. Byl advokátním koncipientem. V jeho tvorbě se ozývá myšlenka slovanské vzájemnosti i boje za národní svobodu. Jeho verše vyjadřují nenaplněné ideály naší národní společnosti.
Náměty historické:
Doba husitská: Žižka, Adamité
Husita na Baltu - Čech v ní připomíná minulou slávu a velikost českého národa v době husitské. Báseň byla otištěna v almanachu Ruch.
Dagmar - Tento epos vypráví o dceři Přemysla Otakara II., která se provdala za dánského krále Valdemara. Dagmar je zde zobrazena jako ideální Slovanka.
Václav z Michalovic - doba pobělohorská
Náměty alegorické:
Evropa - Na lodi Evropa se plaví francouzští revolucionáři. Spory mezi nimi vedou ke zkáze lodi.
Slavie - Cestující lodi Slavie, představující jednotlivé slovanské národy, se semknou a přemohou vzbouřenou posádku. Tím zachrání sebe i loď myšlenka slovanské vzájemnosti.
Obraz českého venkova:
Ve stínu lípy - V tomto idylickém eposu ukázal český venkov v době svého mládí a různé typické venkovské postavy (např. mlynář)
Lešetínský kovář – V této básni se objevují otázky národnostní a sociální. Český kovář bojuje za svá práva proti německému podnikateli. Děj současně prostupuje líčení šťastné lásky kovářovy dcery.
Satira:
Hanuman - kritizuje zde opičení po cizině
Politická lyrika:
Písně otroka (alegorické dílo) - naše země je v otroctví a Čech vyjádřil odhodlání vybojovat svobodu. Věří, že přijde bouře, která přinese svobodu otrokům a pád otrokářům.
Jestřáb Kontra Hrdlička -zde se nechal inspirovat svou advokátní praxí.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce - satira na uměleckou tvorbu
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století
Staroměstský občan Matěj Brouček často navštěvuje pražskou restauraci Vikárka. Jednoho dne při návratu domů usne v sudu a ve snu se ocitne v husitské Praze v předvečer bitvy na Vítkově. Pan Brouček je typický maloměšťák, člověk přízemní a sobecký, zbabělý, vychytralý a bezzásadový, který nemá pevný charakter ani přesvědčení. Jedná vždy tak, aby z toho měl prospěch. Je konfrontován se statečností, odvahou a rozhodností husitů. Je zajat, předveden před Žižku („toho bohdá nebude, abychom takové měli potomky“) a má být jako zběh upálen. Je dán do sudu a ten je zapálen. V tom se pan Brouček probudí a je rád, že nežije v době husitské.
Žádné komentáře:
Okomentovat